Dětství a dospívání jsem měl velmi emotivní.
Na jednu stranu jsem musel nuceně řešit vztah rodičů a na druhou stranu jsem se stranil kolektivu. Zároveň bylo dětství i nejklidnějším obdobím mého života.
Já vlastně potřeboval jen literaturu a také mne zajímalo studium archeologie a paleontologie. Měsíčně jsem si půjčoval desítky knih z knihovny a pak jsem vytvářel složité slohové práce a přednášky na téma „Vývoj člověka aneb od Aegopitheca až po Homo sapiens.“ Tím jsem značně uchvacoval moji třídní Danu Marounkovou, kterou jsem platonicky miloval už od 3. třídy.
Ve druhé třídě jsem se přihlásil na jazykovou školu v Chodově. Má dětská představa byla, že se tam bude jenom číst a učit se cizí jazyky. Spletl jsem se a nenáviděná matematika mne ve škole dál prudila.
Zároveň jsem jako nejstarší syn řešil problémy mých rodičů. V podstatě jsem byl do těch problémů vtažen. Otec byl totiž alkoholik, ale na druhou stranu měl své dny, kdy připravil snídaní a hladce oholený na nás dohlížel u nedělního oběda.
Zároveň jsem jako nejstarší syn řešil problémy mých rodičů. V podstatě jsem byl do těch problémů vtažen. Otec byl totiž alkoholik, ale na druhou stranu měl své dny, kdy připravil snídaní a hladce oholený na nás dohlížel u nedělního oběda.
Faktem zůstává, že se moji rodiče často hádali. Já jsem tu situaci celkem chápal a snažil jsem se o porozumění mezi nimi. Jednou jsem byl bohužel svědkem i hromadné rvačky rodičů s kamarádem alkoholikem o nějaké drobné, které prohráli (nebo vyhráli) moji rodiče v kartách. Nikdy nezapomenu na tu scénu, kdy moje mamka strhla onoho kamaráda z mokré čtvrti na zem a táta jí pomáhal. Nechápal jsem ještě tu situaci, ale ta byla mi odporná. Takhle jsem naše nechtěl vidět.
S mamkou jsem pak často večer sedával a ona se mnou situaci s otcem alkoholikem složitě rozebírala.
Otec byl o třináct let starší než má mamka. V tom jsem viděl jeden z důvodů hádek. Onen věkový rozdíl nemusel nic znamenat, ale otcovo pití už znamenalo hodně. Pil od rána. Nebýval agresivní, to ne, i když si vzpomínám, že mne jednou seřezal koženým vojenským páskem a pak uzamknul byt a chtěl se pověsit v kuchyni na jakýsi ventil, který jsme měli pod stropem. Uvázal provaz, udělal smyčku a navlékl si provaz na krk.
Možná jsem ho malinko sarkasticky provokoval prohlášením, že mu ten provaz stejně praskne a pokus o sebevraždu mu nevyjde. Měl jsem pravdu. Provaz rupnul, v pokojíku plakala o sedm let mladší sestra Jiřina a otec ovšem situaci zdramatizoval.
Pustil na plné pecky plyn a lehl si s hlavou položenou a dvířka od trouby. Chtěl patrně čekat na smrt a já už nečekal na nic. Vzal jsem malou sestru a skočil jsem z okna.
Nemohl jsem ji tam přece nechat.
Štěstí bylo v tom, že jsme bydleli v přízemí a tak se nám nic nestalo. Doběhl jsem s Jiřinkou do restaurace, kde mamka pracovala jako pomocná kuchařka a té jsem lakonicky sdělil, že je možné to, že přijde o manžela a my děti o otce. Tedy pokud otec už nezastavil plyn nebo u nás náhodou někdo nezazvonil ve snaze přijít na to, kde uniká plyn.
Mamka situaci bravurně zvládla a za půl hodiny rozebírala hlídka SNB s otcem situaci s trávením se. Toho dne ovšem už nikdo u nás plyn nepouštěl, ale další den, kdy otec vystřízlivěl, jsme mu oznámil, že se mamka rozhodla pro rozvod a já tento nápad podporuji.
Otec byl zlomený!
