Vyprávění o Americe 1

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

Stav konta: 1 500 Kč

______________________________________________________

Přátelé , kamarádi, jak mnozí víte, tak moje CV je natolik podivné, že se nemohu ucházet ani o místo sanitáře v nemocnici (byl jsem odmítnut, prý se mám rekvalifikovat). Vzpomněl jsem si na své začátky v USA, kdy mne český kamarád, říkejme mu třeba Jiří Pecha, obral o všechno zboží, které přiletělo v kontajneru a po dni stráveném v autě mne „prodal“ polské kontraktorce.
Ještě než jsem položil batoh na postel, tak mi ta polská šéfová sdělila, že mám práci, ale, že už jí dlužím za ubytování. První práce v USA byla zajímavá. V ČR jsem byl městský manažer a tady jsem dostal funkci „trash men“. Jednoduše jsem vynášel plné pytle i kontaminovaného odpadu do sběrného dvora. Můj šéf byl barevný přistěhovalec z Portorika a já byl jeho jediný podřízený. A dával mi pořádnou sodu. V jídelně mi chlapci jiné orientace plivali do jídla a já skrytě plakal ponížením.
Chlap musí umět plakat. Jinak se z něj stane stroj a já se jedné noci rozhodl, „Stanu se strojem“. Seděl jsem na verandě kousek od pokoje, kde spal jeden Ukrajinec, jeden Chorvat a jeden, který stále mlčel. Dohromady na pár metrech čtverečních se mísily pachy celé Evropy. A když před západem slunce vyšla na verandu dáma, která měla hodně přes metrák, tak jsem měl sklon vzít nohy na ramena a utíkat.
Kostěj nesmrtelnýOna se jen zeptala jestli je vše v pořádku a já zakýval, že ano. Na sloupu bílé verandy se najednou objevil veliký chameleon. Byl zářivě zelený. Asi ho pletlo světlo pouličních lamp. Tak jsme tam seděli, já a chameleon. On byl šťastný a já bohatší. Měl jsem totiž 69 dolarů v kapse. Nad ránem jsem se rozhodl.
Sbalil jsem si věci a odešel do blízkého bazaru. Koupil jsem kolo za 65 dolarů a cestou si dal i dva sendviče. Polské panímámě jsem řekl, že se stěhuji, ale do práce chodit budu, ba dokonce jsem ji požádal o práci další. Po pár dnech, kdy jsem se stavoval pro týdenní šek (mínus dva dny ubytování a úschova věcí) mi ta Polka vesele oznámila, že mohu na druhý pracovní poměr do hotelu dělat housekeeping, tedy pokojskou . Dostal jsem na starosti přízemí a nechal se zaučit. Úklid jsem zvládal výborně. Tehdy mi to šlo, dnes na to kašlu:o))
V nemocnici jsem dělal dál, ale jednou se stalo to, že jedna z lékařek měla problémy s počítačem, tak jsem jí lámanou angličtinou (když jsem letěl do USA neuměl jsem ani slovo), že jí pomohu. A pomohl jsem. Od té doby se mi změnil svět. Často jsem s onou lékařkou chodil na oběd (to už mi nikdo do jídla neplival)a ona mne učila mluvit.
Nabízené místo správce počítačů v nemocnici jsem s díky odmítl a dál jsem vynášel odpad.
Pak jsem se seznámil s, říkejme jí třeba Martina, Martinou a ta mi nabídla housekeeping v jiném hotelu. Měl jsem tedy tři práce a spal jsem za chůze. Dělal jsem až 20 hodin denně.
Asi se ptáte, kde jsem spal.
Amerika je úžasné místo. Pravidlo, které musíte dodržovat je nevzbuzovat rozruch. Takže jsme spal na lavičce in lineového hřiště, na pláži pod palmami, na molu, které bylo nejblíž Kubě.

Zajímá vás , jak to bylo dál?
Stačí říct a já budu pokračovat.

V čem je pointa dnešního zamyšlení. V USA, kdo chtěl, tak práci našel. U nás musíte projít sítem údajných HR manažerů, kteří se děsí mého CV. A nedostanu ani místo „trash mena“ v nemocnici. Světe div se, ale mne to neporazí.

Já práci patrně neseženu a chci udržet web a dál se věnovat psaní. To mi dává svobodu. Kostějův svět potřebuje úpravy a to zejména grafické a pak i úpravy redakčního systému. Chci totiž s vámi sdílet i videa, která mapují mou televizní kariéru.
Kniha „Prsty ve větru“ pokračuje celkem rychle. Dokončuji čtvrtý díl a chystám na vás další bombu a to seriál „Pilangó“. Nebudu název překládat, najděte si to:o)))

Vzhledem k tomu, že vše si vyžádá zvýšené náklady, které není z čeho pokrýt, tak jsem se rozhodl zveřejnit číslo konta. Budu rád, když na konto přispějete jakoukoli částkou. Nic není povinné. Vše záleží jen na vás. Já bych chtěl Kostějův svět rozšířit a nadále spravovat.

Proto budu dávat na úvod i na závěr svého textu bankovní spojení. Je to na můj spořící účet. Z možného zisku zaplatím grafiku, redakční systém i změnu hostingu. A když mi zbude na život, pak budu s větší chutí a zápalem psát.

Vyprávění o Americe 2

Zbytek je na vás: číslo účtu Unicredit bank 1174

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

Stav konta: 1500 Kč

______________________________________________________

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

2 komentáře u „Vyprávění o Americe 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *