Velká železniční cesta „Kolem Česka – 2006 a 2008“

První zaznamenanou cestou podél hranic Československa byla cesta Rudolfa Křesťana s přáteli v roce 1978. Nápad cestu zopakovat vznikl v roce 2006, kdy jsem se na cestu vydal s Martinem Langerem a na závěr jsem se rozhodl cestu zopakovat letos. Tentokrát jsem jel sám a vyjížděl jsem na všechny konce tratí v českém pohraničí. Nejdřív se ovšem vrátíme na chvilku do roku 1978 a roku 2006.

Karel Višoák, Václav Toemeínský, Petr Podskalský, Petr Poikryl,Rudolf Koes?an
Karel Višoák, Václav Toemeínský, Petr Podskalský, Petr Poikryl,Rudolf Koes?anKarel Višoák
 
Na podzim roku 2006 jsem seděl v práci a byl otrávený vším a všemi. Jednoduše jsem neměl den. Manželství bylo v háji, práce mne štvala a lidí kolem sebe jsem měl opravdu plné zuby. Televize chrlila nesmyslné politické kecy našich provinčních kariéristů až jsem byl tak znechucený, že jsem raději poslouchal Doors a jejich úžasnou píseň The End.
Prostě jsem jen seděl a pozoroval lidi kolem sebe. Bylo mi najednou zle z povrchnosti. A také jsem měl plné zuby sám sebe. Ťukal jsem do počítače nesmyslné poznámky a věděl jsem, že se něco musí stát.
Znáte přece ten pocit, kdy cítíte, jak vám uniká smysl mezi prsty. Chtěl jsem něco změnit! Jenže, kde začít?
Vracel jsem se ve vzpomínkách do dětství. Vzpomínal jsem na Jaroslava Foglara a naše setkání v roce 1984. Bylo to úžasné setkání s úžasným člověkem. Vzpomínal jsem na to, jak jsem stál před domem v Křišťanově ulici a čekal na devátou hodinu ranní, kdy pan Foglar přijímal návštěvy. V dětství byla spousta podnětů, které jsou nesmazatelné.
Pomalu jsem se blížil k té páteční pointě.
Když jsem byl kluk, tak jsem stával frontu na jediné noviny, které jsem brával vážně. Mladý svět. V ten pátek roku 2006 na mne dýchla nostalgie. Myslel jsem Sally, která radila v lásce (a jak bych ji potřeboval teď ve chvíli rozpadu druhého manželství), myslel jsem na články o hudbě, ale i na publicistiku, kterou jsem v Mladém světě obdivoval.
Najednou jsem to měl! V roce 1978 jsem četl úžasnou reportáž Rudolfa Křesťana o Velké vlakové cestě. Cesta po kolejích podél hranic. Skvělý, úžasný nápad!
Rozhodl jsem se rychle a na internetu jsem začal chystat itinerář. Přesný časový rozvrh. V roce 1978 připravoval itinerář sovětský počítač, ale já měl notebook a internet. Obrovská výhoda a za pár hodin bylo hotovo. Více než 3500 kilometrů a deset dní na cestě. Adrenalin. Cítil jsem ho!
Více než tři tisíce kilometrů podél hranic. Všechno vypadalo jednoduše. Na cigaretové přestávce jsem oslovil i Martina Langera, který budil dojem, že by byl ochotný na mé šílenství přistoupit.
A přistoupil.
Sehnali jsme původní článek z roku 1978 a začal jsem shánět Rudolfa Křesťana.
A sehnal jsem ho!
Nejen jeho, ale celou partu, která tehdy objíž-děla s Rudolfem Křesťanem. Petra Přikryla, Karla Višňáka, Václava Třemčínského a Petra Podskalského. Čtyři muštetýři se svým Dumasem coby pamětí a záznamníkem celé cesty. Chtěl jsem všechny ty lidi poznat. Realizovat podobně šílenou cestu v roce 1978 musela být i odvaha. Jet podél západních hranic muselo vyvolávat řadu otázek a leckdy to muselo být i docela zajímavé.
Setkal jsem se se všemi a všechny setkání byla víc než příjemná. Panové slíbili, že nás na cestu vyprovodí a svůj slib splnili.
Já osobně jsem vnímal cestu jako cestu sama k sobě. Velkou tlustou čáru za minulostí a otevření nových dveří. Netušil jsem, co za nimi bude, ale těšil jsem se. Martin to vnímal jako příjemný a podivný úlet. Vždyť dostat se z Chebu do Břeclavi jde za pár hodin autem, tak proč jezdit lokálkama místy, kde lišky dávají dobrou noc!
Vše jsme měli připraveno, spacáky, techniku (kamera, foťáky, notebook) a hlavně dobrou náladu. Martin cítil podivné cestovatelské napětí a já se jednoduše těšil.
10. října 2006 nasedáváme do vlaku a vyjíždíme.
Rudolf Křesťan s přáteli nás opravdu na cestu vyprovázejí. Bylo to příjemné i dojemné a já se po těch dvou letech rozhodl uveřejnit nezkrácené a rozšířené deníkové záznamy z cesty. Nejen z té první (2006), ale i z té, kterou jsem jel sám letos, tedy v roce 2008. Mimochodem jsem se letos stal českým rekordmanem v objezdu českých hranic.
Snad vás to bude bavit…

Zdroj: https://hromusko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=56820

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *