Umělé bradavky a ženská přirozenost 5. díl


PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

BIC: BA CX CZ PP

Stav účtu: 2 100 Kč (to já kvůli finančnímu úřadu)

Investováno: 2 100 Kč


A tady jsou díly předešlé: Umělé… 1 díl, Umělé … 2 díl, Umělé … 3. díl a Umělé… 4. díl


Otočila se jako ve snu.

S grácií pak spustila svou něžnou postavu do modravého bazénu. Ta chvilka trvala možná vteřinu, ale já si ji přetáčel tam a zpět. Propnuté tělo se mazlilo s vodou a rukověť jejího luku připomínala práci starých mistrů. Kdyby měl sochař najít předlohu trojské Heleny, pak by musel zazvonit u jejích dveří.

Vynořila se mi u nohou a usmála se:

„Podáš mi drink?“ Beze slova jsem jí podal pití a sedl si na okraj bazénu.

„Povídej mi něco…“

„Co chceš slyšet?“

„Třeba o tom jak píšeš, proč píšeš a kde hledáš inspiraci?“ Nasál jsem brčkem osvěžující tekutinu. Neznal jsem ani jednu odpověď, ale ona měla tak kouzelně vzrušený pohled, že chtěla příběh.

Tajemný, drsný i něžný příběh s poučením na závěr.

„Jednou jsem jako kluk seděl sám pod stromem. Byl jsem na škole v přírodě a psal si tam nějaký hlouposti. Miloval jsem tehdy Rostandova Cyrana a tak jsem si dělal pro sebe poznámky, co já bych s tím Cyranem vyvedl.“

Klára se usmála a na očích jsem jí viděl, jak si to představuje.

„Moje třídní mne měla ráda. Aspoň si to myslím. Přišla ke mně a smála se na mne. Nutila mne abych knihu odložil a šel se koupat se spolužáky. A já se nerad koupal a se spolužáky jsem moc nevycházel. Zabořil jsem oči do knihy a moje třídní Dana odešla. Byla to krásná žena ajá se zamiloval.“

Teď mne pozorovala s výrazem vampa. Na zádech mi tekl potůček potu. Jasně jsem ho cítil.

„Jednou jsem k nim přišel domů a ona mi otevřela jen s přehozeným ručníkem a já se začervenal, jako malej kluk. Vlastně jsem ještě malej byl. Pátá třída! To víš, hrozně jsem se bál, ale zároveň jsem jí chtěl vidět nahou. Lehce jsem ťuknul do dveří ložnice, kde se převlíkala a pozoroval jí. Byla nádherná. Měla postavu bohyně a já se zamiloval definitivně. Ještě než přišla, tak jsem napsal další verše. Neřekl jsem jí, že jsem šmíroval, a že jsou jen a jen pro ni, ale ona přišla, pohladila mě po vlasech a řekla mi, že mám veliký talent a že musím hodně psát.“

Mojito mi došlo, ale tentokrát jsem se obsloužil sám. V baru jsem našel skotskou a zdokonalil jsem whisky třemi kousky ledy. Klára mezitím ladně vylezla z bazénu a osušila se. Sedl jsem si ke stolu a sedla si mi na klín.

„Jé, ty máš rád Cyrana?“

„Miluju ho. Je to takovej můj hrdina!“

„Já taky, když ho někde hrajou, musím ho vidět!“

„Mám to raději v písmenkách. Tak tehdy na tý škole v přírodě ke mě přišla, pohladila mě po vlasech a začetla se do toho co jsem psal. Pak si to půjčila na večer a já si mezitím psal dál. Chodila každý večer a každý večer si vzala pokračování.“

Vzpomínky mi odletěly do Pilského mlýna a já viděl ty obrazy ze školy v přírodě jako ve filmu.

„Jednou jsem se hrozně pohádal se spolužáky a ona mě zachránila před výpraskem. Přivinula mě na prsa a já byl ztracený. Krásná dětská láska a tak jsem měl motivaci psát víc a víc. Čím víc chodila, tím víc jsem psal. Pak skončila škola v přírodě, ale ona nezapomněla a já musel nosit napsané texty do školy a dokonce jsem chodil na doučování i k nim domů.“

Vzpomínal jsem si na Danu Marounkovou a usmíval jsem se při té představě.

„Pavlíku nenapínej…“

Cítil jsem její krásně ledovou kůži. Usrkl jsem a usmál se na svoji vílu. Najednou jsem byl podivuhodně klidný.

„Skončil školní rok Ona odjela na dovolenou a když jsem za ní přišel na konci července, tak jsem našel na jejích dveřích jen policejní pásky a razítka SNB. Utekla přes Jugoslávii na západ.“

Klára mě tentokrát pohladila.

„Po půl roce jsem pak od ní dostal dopis. Psala mi, že moc chtěla zůstat, ale že musela s manželem. Má prý s ním děti a on má sestru v Kanadě a tak bylo rozhodnuto za ní. Znovu opakovala, že musím psát a psát a nevzdávat to! A to vlastně dělám dodnes.“

„Ježíš to bylo krásný a nevymyslel sis to?“

Nevymyslel jsem si to, ale jen jsem se usmál. Dana mi nedávala spát ještě dneska. Často jsem na ní myslel a myslel jsem i na to její nabádání. Zavrtěl jsem hlavou. Klára se postavila a vzala mě za ruce. Stál jsem vedle ní na kraji bazénu a najednou mi došlo, co chce provést. Lehce do mě strčila a já se octnul pod hladinou. Vodním průhledem jsem viděl její alabastrovou postavu. Vynořil jsem se a ona se ke mě sklonila. Políbila mě a špičkou jazýčku si pohrála s horním rtem.

„No a když jsem byl v Americe hledal jsem na ni kontakt všude. Nenašel jsem nic, ale jednou jsem surfoval na internetu. To už jsem byl v Praze a našel jsem kontakt na jejího syna. A pointa. Byl u nich v Počátkách na kávě a dodnes si píšeme. Našel jsem ji po osmadvaceti letech.“

„A prozradil jsi jí své sladké tajemství.“ Tvářila se mazlivě.

Na moment jsem se zamyslel a přehrával si naše setkání po letech.

„No vlastně mne to ani nenapadlo. Já bývám stydlivý…“

„Pavlíku, ani nevíš, jak je snadný se do tebe zamilovat!“

Usmál jsem se, vzpomněl na bývalou manželku a bylo najednou jasné, že budu muset ukázat své moderní boxerky…

Ladně se postavila a donesla ve skleněné misce salát a položila ho mezi dvě opalovací lehátka a lehla si. Rukou mi zamávala. Sedl jsem si na lehátko vedle a pozoroval padající večer.

Myslel jsem na průvody uniknuvších milenek, na desítky minut soubojů o nepodstatné hlouposti. Myslel jsem na Petru a její úsměv, když jsem si jí před lety bral.

Nechtěl jsem být neslušný host a tak jsem pohledem lehce navázal kontakt s Klárou. Cítil jsem se příjemně a uvolněně.

A věděl jsem, že ona to ví a dokonce to chce.

Ona chtěla, abych se cítil příjemně. Nechápavě jsem pozoroval vlnky na hladině bazénu.

Ležela na boku a pozorovala mě. Pravým stehnem zakrývala svá tajemství a levou rukou měla podloženou hlavu.

„Líbí se ti se mnou Pavle?“ Přikývl jsem možná až příliš rychle. Takový jsem nebýval. Petra ze mne přiznání, že ji miluji vylamovala skoro dva roky.

„Ale já to chci slyšet…“ Jako by na mě byla napojená. Najednou mě napadlo, že možná i ona jen něco skrývá a bojí se.

„Nějak se cítím klidně a …“ Zastavil jsem se v polovině věty. Přesně takhle jsem se přece kdysi cítíval s Petrou.

„…a … jen pokračuj, někdy to potřebujeme slyšet.“ Věděla, jak se cítím. Viděla do mě. Ta mlaďounká holka viděla do všech záhybů mého mozku.

Vidličkou si nabrala trošku salátu a kousíček sýra jí padl na bříško.

Sklonil jsem se a rty jsem ten kousek ukradl. Bylo to drzé, ale já se najednou cítil tak jistý sám sebou. Cítil jsem její vůni a chtěl ji obejmout. V představách jsem to dnes udělal snad tisíckrát. V realitě jsem samozřejmě dostal strach.

„Kláro, cítím se zvláštně. Krásně i vyděšeně. Nechci, aby to skončilo nějak lacině.“

Pohladila mě hřbetem ruky na tváři.

„Ale vždyť přece nic nekončí. Ležíme tu, já jsem nahá, ty oblečený. V hlavě máme oba zmatek a povídáme si.“

Sundal jsem si kalhoty, shodil tričko a sedl si na lehátko. Takže opravdu došlo na ty nové boxerky. Polohu ležícího střelce jsem musel zaujmout velmi rafinovaně. Skoro jsem se prozradil! Pro chlapa je časem všechno složitější…

Chlap totiž vzrušení nemůže předstírat.

„Pavlíku, neřeš to. Věci se buď stanou a nebo nestanou. Všechno ostatní je zbytečné.“

Usmál jsem se a lehl si na lehátko. Pozoroval jsem šednoucí oblohu a myslel na její tělo. Klářino tělo. Ležela vedle mě a byla krásná. Věděla, že je krásná a dávala mi klid. Podivuhodný klid. V hlavě mi běželo tisíce vzrušených myšlenek.

Neměl jsem z nich strach, ale po letech jsem měl pocit, že by to mohlo mít smysl.

„Povídej mi něco hezkého, Pavlíku…“ Poprosila něžně a já cítil, jak často bývá sama a já jsem na tom vlastně stejně.

„Když jsem byl kluk, tak jsem jednou četl od Sienkiewicze knížku Quo Vadis. Miloval jsem básníka Petronia a právě ten měl na začátku knížky věštbu: Tvůj život bude odrazem dne, kdy si se narodil. Ale na konci toho co mu věštily sudičky měl i jednou krásnou větu: A pak přijde ona. Láska. Vítězná a tvá smrt bude žlutý proud s rudými pruhy.

Zapálil jsem si. Klára ležela a za zavřenými víčky schovávala myšlenky. Pozoroval jsem její prsní dvorce a myslel na lehce kakaovou barvu jejích bradavek.

Chtěl jsem se s ní milovat. Víc, než bych dokázal přiznat.

„Petronius se narodil, když explodoval Vesuv. Celý život miloval krásu a když si pro něj přišli pretoriáni, podřízl si žíly. Jeho otrokyně dostala svobodu, ale sáhla po noži s ním. Pak si rány obvázali, pomilovali se a nakonec nechali život uniknout. Spolu. Na loukách rostla žlutá květinka a obvazy na zemi byly zbrocené krví. Miluju Petronia!… ale asi to byl blázen…“

„Jsi jako on?“

Usmála se, až jí vyskočily něžné vrásky kolem rtů. Miluji, když má žena ty malinké vrásky.

„Blázen? Haha. Když jsem byl mladý, tak jsem se tak cítil. Cítil jsem se tak nezávisle a bohémsky. Věkem pak ztratíš chuť dělat ukvapená rozhodnutí. Faktem ale je, že jsem se narodil, když k nám vjížděly ruský tanky.“

„Věříš na lásku?“

„Věřit? Nevím, asi je to opravdu silné slovo. Láska?! Čím víc se v životě zklameš, tím víc chceš věřit, ale v podstatě tu víru pomalu ztrácíš!“

„Ale to my dva nebudeme ti ztracení, viď?“ Chytila mě za ruku a odvedla si mě k bazénu. Skočil jsem do vody vteřinu za ní. Vynořila se a objala mě. Silně, majetnicky a přitom krásně.

„Máš krásné boxerky, ale já jsem nahá a to není fér.“ Chytila mi je a stáhla tak obratně, že jsem se nestačil hájit. Znovu mě objala a něžně si o mne opřela svá nádherná ňadra. Musel jsem vypadat jako naivní oceánograf, který se pokouší zkrotit ve vodě kosatku. Ta moje mne zatáhla na kraj bazénu a opřela o hranu bazénu.

Nemohl a ani nechtěl jsem se bránit.

„Jsi nádherná…“ Vydechl jsem a cítil, jak si tělo dělá co chce.

Klára mne přivinula mezi svá stehna a já cítil, jak vnikám. Pomalu a něžně. Usmívala se a já hledal její něžná místečka.

Na konci měla ten nejkrásnější orgasmus, jaký jsem zažil.

Sevřela mě tak, že jsem se nemohl nadechnout. Vlastně jsem už ani dýchat nechtěl. Chtěla se mnou milovat možná víc než já s ní.

Manželský sex, přidělovaný jako forma odměny nebo trestu, vystřídala vášeň a já se cítil jako puberťák, který poprvé zaskóroval. Držel jsem ji v objetí několik minut než povolila… políbila mě na tvář.

Pak se položila na vodu a splývala.

Položil jsem se vedle ní … na nebi v prvních hvězdách jsem viděl obrysy našich těl.

Pokračování Umělé… 6. díl


PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

BIC: BA CX CZ PP

Stav účtu: 2 100 Kč (to já kvůli finančnímu úřadu)

Investováno: 2 100 Kč


Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

3 komentáře u „Umělé bradavky a ženská přirozenost 5. díl

  1. Following Rogers, fans will not want to miss Terrance Simien and The Zydeco Experience at 12 15 p.Do you remember anything funny or interesting from the Monterey Pop Festival 1967.Maluma – El Perdedor ЕћarkД± SГ¶zleri.With his smooth, dynamic voice soaring over tropical grooves, Silvestre Dangond transforms the fierce rhythms of vallenato into a Latin pop dance-off.Department of the Interior which oversees most of America s wild horses and burros prohibits selling them to slaughterhouses, the Forest Service is underneath the U. https://centglensembterlawest.nolcisojequaremuhypjoymindnady.co Their video for Malj ДЌ iki was banned on national television and some radio stations after the Soviet embassy responded.What do you know about Surprise, Arizona.World population has doubled 100 increase in 40 years from 1959 3 billion to 1999 6 billion.I Dreamt I Was Aeon starts of with a piano solo and a dreamy organ starts swirling around.I ll never let you go.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *