Umělé bradavky a ženská přirozenost 4. díl

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

BIC: BA CX CZ PP

Stav účtu: 2 100 Kč (to já kvůli finančnímu úřadu)

Investováno: 2 100 Kč

A tady jsou díly předešlé: Umělé… 1 díl, Umělé … 2 díl a Umělé … 3. díl

Na zastávce nikdo nevystupoval a byla prázdná.

Cítil jsem se jako odložený bezdomovec. Tramvaj zmizela v zatáčce a já se podíval v kolik mi jede zpátky. Směšné pro chlapa, který jde odněkud, kam se vrátit nemůže.

Petra zcela jistě chystala rituální pomstu. Něco ve stylu zapomenutého klíče v zámku nebo normálně odjede za maminkou. Vůbec jsem se necítil spiklencem slasti v boxerkách za tři kila.

Spíš naopak!

Studoval jsem jízdní řád, jako okradený turista z Václaváku. Do setkání jsem měl ještě hodinu a naproti škole byla příjemná zahradní restaurace. Ani nevím, proč mám tak rád jídlo v restauracích, ale poslední rok jsem neměl moc šancí si dopřát domácí stravu.

Čas plynul pomalu a příjemně.

V duchu jsem nevěřil, že lvici ještě uvidím. Představa její postavy znamenala pro mé nové boxerky opravdu zatěžkávací zkoušku. Přestal jsem se rozplývat a zaplatil jsem večeři. U školy jsem se posadil na lavičku a otevřel knížku. U krajnice najednou zahvízdaly brzdy a otevřely se dveře.

„Tak pojď!“

Nasedl jsem a knížku schoval do tašky. Srdce jsem měl až v krku. Tak tohle jsem naposled cítil, když ještě vycházela Sedmička pionýrů a na přední straně se objevila zpěvačka Tanja se svým unikátním výstřihem.

„Klára.“ A já si uvědomil, že ani neznám její jméno.

„Pavel, těší mě.“ Blbá věta, kdyby mě vysadila z auta pro blbost, vůbec bych se nedivil. Klára se usmála a šlápla na plyn.

„Klára to znamená čistá. Máš hezké jméno!“ Tykací reflex se ve mě probudil, ale ona se jen usmála. Zastavila u krajnice a dala mi pusu. Lehkou a něžnou pusu. Cítil jsem její vůni a skoro se mi zamotala hlava.

„Na seznámení a tykání! Tak co volali ti?“ Popadl jsem poslední zbytky dechu a snažil se vypravit několik souvislých slov.

„Jóóó, volali.“

Víc ze mě nedostala. Kdybych se dal na dráhu agenta ve stylu Jamese Bonda, tak bych měl jedinou výhodu. Nic bych nevyzradil!

„To je dobře. Mě taky. Nastupujeme spolu zítra. Budu ti dělat asistentku!“ Prohodila to lehce, jako by se nic nedělo, ale já si za poslední měsíc prošel patnácti pohovory a neúspěšně.

„Nechápu to, vždyť se mnou nikdo nemluvil.“

Usmála se a zaparkovala. Vystoupil jsem z auta a stál jsem před kouzelnou vilkou. Malinkou, útulnou vilkou. Skoro jako domeček pro vílu! Kdyby mě viděla Petra asi by mě přetáhla pánvičkou po ksichtě. Nesnášela, když jsem se přiblble usmíval.

Klára se zastavila přede mnou a já cítil její bradavky na své hrudi. Pohladila mě po vlasech a vzala za ruku.

„Dneska ale ještě nepracujeme, až zítra, ano?“ Přikývl jsem a nechal jsem se vést. Nechápu proč, ale chlap se stává v rukou ženy poddajný a lehce „nablbaný“. To slovo jsem opravdu nikdy nechápal. Používal ho táta, když jsem se v pubertě zamilovával a odmilovával. Vždycky říkal, že se domu vrátil „náš nablbanec“.

Cítíval jsem se lehce uražený, ale dnes jsem pochopil, že mi jen otcovsky záviděl.

Klára si mě odvedla úzkou cestičkou na druhou stranu domu. Posadila mě k bazénu a donesla lehký drink. Pak zmizela a vrátila se s osuškou polem ňader. Posadila se a ukázala mi krásně tvarované stehno.

„Máš tady plavky?“ Usrkla z drinku a olízla mátový lísteček. Zavrtěl jsem hlavou.

Byl jsem jako ve snu. Nechápal jsem co se kolem mě děje. Uťápnutý psavec se dostával do filmu. Pořád jsem čekal, kdy z křoví vyskočí ten blb Rychlý a ukáže mi skrytou kameru. V náruči jsem svíral svoji pracovní tašku a do lýtka mi pleskala taška z obchodu s boxerkama.

„Pavle, uvolni se. Plavky potřebovat nebudeš a polož si už tu brašnu s nářadím!“ Zašprýmovala a já si uvědomil, že v igelitce je zapomenutý balíček s prezervativy. Roztržitě jsem otevřel tašku a snažil se ukrýt balíčky do tašky.

„Jahodový? Fuj, vždyť je to guma. Pavle, to už se nenosí!“ Smála se a mícháním se snažila rozpustit led na dně skleničky.

„Mno, já ani nevěděl, že to tam mám. Dala mi to tam prodavačka.“

„A copak sis to kupoval, broučku?“ Teď byla sebejistá. Začínal jsem se bát, že se na mě vrhne a spolkne mě. Bál jsem se, že když se přiznám, tak bude konec romantiky.

„Ale nic.“

„Nežvatlej Pavlíku! Určitě sis kupoval nějaký spodní prádlo.“ Prstem ukázala na nápis na igelitce.

„Pánské spodní prádlo ADAM, hmmmm dobrý obchod.“ Panebože, já jsem blbec…

„Kupoval jsem si boxerky.“

„A teď se stydíš mi je ukázat, co…“ Usmívajíc odběhla k baru pro další mojito. Pozoroval jsem její kotníky. Měla nejkrásnější kotníky, které jsem viděl. Obloučky kotníků vytvářely nádherné písmeno L.

Odložil jsem tašku ke stolu a dopil svůj první drink.

„Stydím, promiň.“

Usmála se a nohou zkusila teplotu vody. Pak jsem, jak v mlžném oparu, viděl, jak se ručník snáší k zemi a ona stojí přede mnou nahá. Nádherná jako víla.

Můj pohled tančil na jejím těla a snažil se vyhnat paprsky zapadajícího slunce z její kůže. Kradly mi ji a to jsem si nechtěl nechat líbit.