Co se stalo? Proč je malá mrtvá? Tak to se v dnešním díle opravdu nedozvíte, ale…
Probudil ji hluk v pokoji. Tiché sténání, přerývané výkřiky. Pohled ztracený v noční tmě klouzal po žlutavém stínu pouliční lampy.
Každé ráno se bála se jít do pokoje. Přesto mívala ráda ta rána, kdy maminka ještě spala a nekřičela na ni. Vstala a vylezla na okenní parapet. Pozorovala šedavý úsvit, který se rozléval nad vybledlou ulicí.
Vedle v pokoji byl klid. Najednou vše utichlo. Jediní ptáci venku zpívali ranní etudy o usínající noci.
Sedla si na koberec doprostřed pokoje s prstíkem v puse. V koutku očí se leskla slzička. Měla strach, že pro ni přijde babička. Bála se každé ráno, že přijde a unese ji z jejího světa. Nechtěla odsud, a babička ji prostě odvedla.
Hrála si se starou máminou panenkou. Panenku měla ráda. Jmenovala se Evička. Hodně jí připomínala mámu. Usměvavou, veselou mámu. Máma se teď často mračila a bývalo jí špatně.
Už ji nebavilo sedět na koberci. Dveře pokoje tiše vrzly do ticha. Vydala se opatrně na cestu ranním bytem. Ráda se toulala bytem. Ráda se toulala ve svém království. Měla desítky schovávaček, kde měla své kousky tajemství: korálky, které vzala holčičce na pískovišti, dárek, co dostala v MacDonaldu, gumičky do vlasů od babičky.
Na stole v kuchyni byl nepořádek a pod stolem bylo něco rozlito, všude střepy a nedopalky. Upila malinko Coca Coly. Posbírala rozházené sýrové tyčky.
Sedla si k televizi. Blikající světlo obrazovky ozařovalo pokoj, ale ji přestalo rychle bavit. Vydala se na další výpravu. Cestou sebrala pohozeného medvídka a vzala si ho do náruče.
Prosklenými dveřmi viděla mámu v ložnici. Potichoučku otevřela dveře. Máma ležela nahá na posteli. Pohladila ji na zádech. „Máma je krásná,“ pomyslela si a dřepla na bobek. Dlouhé minuty pozorovala mámin obličej. Milovala ji. Prstíky pohladily maminku na tváři a po vlasech. Pak se k ní schovala. Milovala ty chvilky, kdy spala a ona si k ní mohla vlézt a schovat se do tepla zahřáté peřinky. Přivinula se a políbila ji na tvář.
Petra se zavrtěla a zadrmolila cosi ze sna a pak se najednou převalila se a zavalila malou. Celou vahou zavalila dětské tělíčko a malá cítila, jak ztrácí dech. Ručičky osamoceně bojovaly o vysvobození. Pěstičky bouchaly do nahých zad.
„Mamííí!“ snažila se křičet. Údery do zad a máma se ani nepohnula. Nic totiž necítila, nic nevnímala. Jen spala, tvrdě spala a malá se už nemohla nadechnout.
Vyprchával z ní život, pomalu a tiše.
Najednou přestalo malinké srdíčko bít.
