Archiv štítku: Hromuško

Prsty ve větru 2

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

Stav konta: 1000

__________________________________________________

Prsty ve větru 1

Dívka na voze se schovala za podsadou vozu. Žena seskočila na zem a jen moment se dívala na svého muže. Ano, byl to její muž. 

Žena si ke svému muži klekla a hladila krví zbrocené vlasy. Jakoby nevnímala pláč svého syna a tiché modlitby dívky schované ve voze.

„Ervíne, Ervíne jsi hlupák. Proč jsi mi to udělal. Už nemáme nic a ten prázdný vůz nás už do Wasilevky neodveze. Domů, víš, já nevím co tam budu dělat bez tebe.“ Pak se jen sklonila k mrtvole a tiše se modlila.

Chlapec na voze neustále plakal, ale žena ho nevnímá. Z vozu sbírá krumpáč a lopatu a stoupá si kousek od svého muže. Žena mu začíná kopat hrob. Nikdo to nevnímá. Vozy kolem projíždějí beze slova. Neštěstí třicetileté ženy nikoho nezajímá.

Nikdo nevěděl, že její poklady jsou na voze. Z pěti dětí zbyly jen poslední dvě. Žena rezignovaně, ale naprosto cíleně pracovala. Budovala místo posledního odpočinku pro svého muže. Už takhle pohřbívala své děti. Pohřbívala je tajně, aby to nikdo nevěděl. Své těhotenství nejdříve netajila, ale u třetího dítěte nastal zlom! Tehdy byla v táboře německého vojska a kazatel nebyl po ruce.

Žena při práci tiše přemýšlela. Její myšlenky se vracely ke všem třem pohřbům mrtvých dětí.

Seděla tehdy na zápraží domu kousek od Žitomíru. Nafouklé břicho bylo po porodu celé bolavé. Nikdo by nepochopí ženu, která přivede na svět mrtvé dítě. Ten pocit zrady a bolesti nikdy nezapomene.

První dítě bylo její mrtvé dítě. Vzpomínala, že ji Ervín v podnapilosti udeřil nešetrně do břicha, ale dítě se přece ještě hýbalo. Alespoň si to myslela, věřila tomu!

Porodila v pokoji plném sudiček a švitořivých žen. Jen smích se vytratil. Marie, která rodila s mladou maminkou se v prvním momentu lekla, ale Olga už brečela. Věděla, že porod se nepovedl a pod srdcem nosila mrtvé dítě.

Mrtvé. Snad tisíckrát si tohle slovo opakovala. Kazatel jen tiše požehnal miminku na cestu nahoru a pak v tichosti odkráčel. Byl tam zbytečné! I když byla místnost plná žen, nikdo nemluvil. Jen Marie umývala vyčerpanou mladou maminku dítěte.

Pak si opláchla ruce a tiše prohlásila.“Buď silná. Bůh si malého vzal a neboj přijde čas, kdy budeme mít všichni tady radost.“

Olga políbila Marii ruku.

„Já vím, ale nechci tady dnes být sama, matko.“ Říkala tak Marii od dětství. Vždycky, když přišel domů tatínek, běžela se schovat ke své kmotře. Otec byl přísný, přesto na něj Olga ráda vzpomínala.

„Valentina tady zůstane a bude s tebou. Hlavně děvče, hlavu vzhůru.“ Marie myslela svá slova vážně, ale lehce se na Olgu usmála. Byla to tísnivá situace. Mrtvé dítě už ženy odnesly do předsíně, ale Olga si ho přála ještě vidět.

Plakala, ale Marie se zatvářila najednou přísně a tiše rozhodla, že ne.

„Olgo, miláčku. Nemusíš ho vidět. My ho s naším kazatelem zaopatříme. Uvidíš, bude to tak lepší!“

Olga na sobě nenechávala na sobě bolest znát, ale bylo jí jako by se jí někdo přehraboval v jejích vnitřnostech a hlavně. Neví co Ervín.

Chlapec se jmenuje Leon, Ľoňka jednoduše. Ľoňka na voze přestal plakat a jeho sestra se zvědavostí pozorovala svou matku. Ona byla druhé dítě. Vymazlená Saša se nerodila rok po, prvním neúspěšném porodu. Olga ji zahrnovala láskou, ale i důvěrou.

Olga u vozu pomalu čistila hrob a na lopatě cítila, že hlouběji než na výšku lopaty se prostě nedostane. Zem byla pořádně zmrzlá. Snad to bude stačit. Olga chtěla svého nehodného manžela pohřbít hluboko.

Byl to pijan a to je prokletí rodu. Často chodil domů opilý, ale nebýval zlý jen si po návratu z knajpy neuměl Olgy všímat. Přišel, beze slova zalezl do ložnice a nikdo ho ten den už neviděl Byl jako ganerál, který obhlíží vojsko, ale vojáky nevnímá.

Ráno po pohřbu prvního syna, Olga hodně brečela do peřin. Erwín vedle tiše oddychoval a ona se bála pohnout. Jako kdyby celý svět lavíroval na ostří nože a ten nůž probíhal postelí přesně uprostřed. Erwín nic nevnímal. On býval prostě jen spása pro mladou s čipernou Olgu. Když se smála byl šťastný!

Proč Erwín pil. To ani on sám netuší. Všechno se mu dařilo. Hospodářství bylo díky Olze ve výborném stavu a on dělal doma jen ty těžší práce. Malá Saška pak za ním pobíhala a křičela na tatínka vesele a rozpustile:

„Папа, візьми мене за ванну. (Tatínku, vezmi mě na koupání.)“ volala ukrajinsky a pobíhala kolem otce. Ten si sáhl za opasek pro bič a svižným pohybem ruky uklidňoval rozdováděné koně. Nikdy by Sašce neublížil.

Vždyť byla vymazlené dítě pro Oba rodiče.

Pokračování 3. díl

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

Stav konta: 1000

__________________________________________________

Prsty ve větru I

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

Stav konta: 1000

__________________________________________________

Fingers in the wind – I

Je zima roku 1944 a všude kolem zmateně poletuje drsný severák a kolony koní s vozy se míjejí. Vozy jedou všemi směry a na neviditelné křižovatce snad ani neznají správnou cestu, ale jen beze slova jednou . Jeden z vozů stojí a u něj jsou vojáci v potrhaných uniformách. Řvou cosi směrem k vozu. Vypadá to, že jim osádka vůbec nerozumí, napětí ve vzduchu stoupá.

Odněkud se vynoří pláč dítěte, který nikdo nevnímá. Bude tady vraždit strach?

W dół od bękartowego samochodu (dolu bastarde z toho vozu),“ nikdo na voze nerozumí, ale muž sedící na kozlíku ukazuje sám na sebe. Sám sebe odsuzuje! Tiše se rozhlédl po vojácích a rukou hladí ženu. Sestupuje z kozlíku, kde zůstala a asi dvanáctiletá dívka. Obě se drží v něžně zoufalém obětí.

Bylo všude kolem podivné ticho, které prořezávají jen příkazy mužů se zbraněmi. Zdálky jsou slyšet výstřely ze samopalu. Kdesi blíž někdo hraje na harmoniku. Stejně je všude kolem jen takové tísnivé ticho.

A ta suka też. Te niemieckie świnie nie przejmują się zbytnio i nie robią tego…(A ta fena taky! Ty německá svině…)“, muž stojící nejblíže kozlíku rýpal zbraní pod sukni sedící ženě. Ta se naklonila k dívce a tiše zašeptala:“Бог з нами, я в минуле. (Bůh s námi, jsem zpátky v okamžiku)“ Sestoupila z kozlíku a popruhy přehodila přes opěradlo na kozlíku .

Muž už klečel pod kozlíkem, dostával rány pažbou do hlavy, ale pokaždé se zvedl a dával si ruce za hlavu.

Kurvy zasraný, co chcete. Už jste nám všechno ukradli.“ Křičí na muže okolo. Ti zvedají zbraně mířící teď jen na jeden cíl. Soustředěně na svou oběť míří.

On řekl, kurvy, že jsme kurvy! My kurvy a to já beru osobně… Dost si mě nasral… Opravdu dost.“ Jeden z mužů udeřil otce rodiny do obličeje a ještě než se stačil zvednout z bláta, sedl si na něj a pažbou ho mlátí do krvácejícího obličeje. Krvavá pažba zlomila pravou očnici a otcova tvář padla do bláta, kde čůrek špinavé červené vody tvoří jezírko.

Polák pak samopal odložil a mlátil do otce pěstí. Rány dopadaly na hruď, krk i obličej.Bylo vidět a slyšet, jak zuby praskají a hlava se už z bláta nezvedá, jen se noří hlouběji a krvavé jezírko otci vtéká do rozbitých úst. Voják se pomalu zvedá, ale jen proto, aby si sáhl za záda a vytáhl německého lugera, který bylo to jediné, co ještě nebylo od krvavé špíny.

Všechno kolem byl bylo špinavé a najednou i divoce se zmítající. Zbývající vojáci vtrhli na vůz a prohlížejí rozházené věci. Něco z vozu vyhazují na zem a najednou mezi věcmi nachází malého chlapce, který má špinavý obličej a pláče.

Máme dalšího,“ řve voják z vozu. A pažbou posílá asi osmiletého chlapce do bezvědomí. Jeho hlava dopadá na zbytek plachty a krvácí.

Další dva vojáci míří ke koni, kterého odpoutají od postrojů a koně odvádí někam mimo rušnou křižovatku.

Scéna u vozu je dynamicky tichá.

Polák s lugerem zatlačí obličej otce do bahna a najednou prostorem třeskne výstřel a bláto kolem se zbarví do ruda. Bílé části kostí z hlavy otce poletují kolem.

Ženě stojící u kozlíku se zakalí pohled, ruce vylétnou k obličeji a z hrdla vytryskne zadušený výkřik. Děvče na voze odvrací pohled a pláče, druhou rukou hledá svého bratra. Ten leží na voze v bezvědomí a s krvácející ranou nad obočím.. Plachta kryjící vůz poletuje všude kolem.

Vojáci stojící u vozu se na chvilku otočí k ženě, která už klečí v blátě.

Děvka, teď si užiješ s těma svýma parchantama.“ zasmál se nejvyšší z vojáků. Zbraně se sklonily k zemi, vojáci se otáčí a odchází.

Žena si rukami překrývá bolestí stažený obličej.

Pokračování Prsty ve větru 2

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

Stav konta: 1000

__________________________________________________