Nejasná sebevražda
Marek WOLLNER, moderátor: Právě jsme vám řekli, co uvidíte v dnešním vysílání aktuální publicistiky. Jestli chcete vědět víc, zůstaňte s námi. Jako každé pondělí jsou tu Reportéři ČT. Vítejte u jejich sledování. Dobrý večer.
Poslední prázdninový den si malá Soňa a její dvě sestry udělaly s babičkou výlet do Rakovníka. Chtěly si užít poslední volný den a nakoupit pomůcky do školy. Odpoledne se vrátily spokojené a šťastné. Společný den se vydařil. Jenže o pár hodin později našla čtrnáctiletá Zuzana svou mladší sestru oběšenou na zahradě na ocelovém lanku. Přes nesčetné podivné okolnosti případu si policie udělala bleskový závěr – sebevražda.
Tomuto závěru ale nevěří ani rodina malé Soni, ani námi oslovení odborníci. Jak policie v tomto případě pracovala, to vám poví reportáž Radka Hromuška.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Těch nejhorších zážitků je víc. Jít na tu patologii a nechat si ji ukázat. To bylo vlastně v době, kdy ostatní matky nakupovaly dětem do školy a já jsem musela nakupovat věci do rakve.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Jedenáctiletá Soňa Krupková byla šikovná a talentovaná dívka. Milovala svou rodinu, měla spoustu kamarádů a jejím snem bylo jezdit na novém koni, kterého jí maminka slíbila. Chtěla se konečně stát správným jezdcem. Milovala cvičení na neosedlaném koni zvaném Voltýš. Jenže poslední prázdninový den letošního roku všechno změnil. Soňu našla její sestra oběšenou ocelovým lankem na dvoře jejich vlastního domu. Její oblíbený kůň byl jediným svědkem záhadné smrti.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Dozvěděla jsem se to cestou vlastně z práce, když jsem na benzince brala benzin a dcera mně křičela hystericky do telefonu, že „mami, honem přijeď domů, Soňa se oběsila“. Já jsem to teda nebrala původně vážně, myslela jsem, že je to jedna z jejích zase legrací a …
Radek HROMUŠKO, redaktor: Jak ti bylo v ten moment?
Zuzana KRUPKOVÁ, sestra: No, hrozně, no. To se nedá ani říct, no.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Křičela jsi?
Zuzana KRUPKOVÁ, sestra: Já jsem volala o pomoc a potom přiběhli sousedi, no.
Svědek: Manželka začala řvát, ať utíkáme vedle, že zaslechla, že se malinká Soňa oběsila. Tak jsme sem rychle běželi, ona vlastně ležela v kufru a my jsme ji vlastně hnedka vytáhli a zkoušeli jsme jí dávat první pomoc.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Kdy jste viděla malou? Už tady vodtud?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Ne, ne, ne, ona byla tma. Malá tam ležela na zemi, u ní byli sousedi teda, který se jí snažili oživit a zrovna jí dávali masáž srdce, umělý dýchání. Volali záchranku, tak ta je nějak navigovala, co mají dělat. No, ale podle toho, že měla uvázanej ocelovej drát na krku, jsem zjistila, že to asi prostě je málo platný, no.
Zuzana KRUPKOVÁ, sestra: Ona byla takhle …, no, čelem ke zdi vod auta jako.
Radek HROMUŠKO, redaktor: A ty jsi byla ta, která jí sundala z toho …?
Malá Soňa ještě půl hodiny před svou smrtí připravovala ustájení pro svého oblíbeného koně Galéna. Sestra Zuzka ji slyšela půl hodiny před smrtí, jak práská bičem a chodí po zahradě. Jenže když se Zuzka vrátila na dvůr, tak Soňa nikde nebyla. V domě Zuzka zjistila, že se zároveň ztratila i domácí ochočená straka, a tak se rozhodla ji najít.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Prošla to tamhle ve stodole a vracela se tady tudy zpátky. No, a když došla sem k tomu autu, pod kterým ta straka se někdy schovávala, tak vlastně zjistila, že tam Soňa klečí a nehýbe se.
Radek HROMUŠKO, redaktor: A jak to vypadalo? Jak vám to popsala?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: No, že Soňa vlastně klečela. No, a ten drát vlastně napřed neviděla, až když se s ní snažila teprve pohnout, tak zjistila, že tam visí za ten krk a že se nehýbe.
Radek HROMUŠKO, redaktor: A vlastně malá visela tady nad tím prázdným kufrem?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Nad tím kufrem.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Tady ten dekl tady tehdy nebyl?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Ne, my jsme to zakryli kvůli stopám, no ale …
Radek HROMUŠKO, redaktor: A jsou tam nějaký stopy?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Nikdo se tím nezabýval.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Tak se podíváme.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Ona měla nohy pokrčený a špičky měla jako nějak dozadu.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Takže takhle někde tady mohla mít nohy.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Nějak takhle.
Radek HROMUŠKO, redaktor:
Myslíš si, že Soňa měla důvod k tomu, aby spáchala sebevraždu?
Zuzana KRUPKOVÁ, sestra: Já si myslím, že ne, protože, ty jo, opravdu ani v tý době žádný problémy neměla, na všechno se těšila, na školu, na kamarádky, na všechno no.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: My jsme spolu prostě komunikovali úplně v pohodě. Já nevím, třeba ten den před smrtí jsme byly spolu na louce a tam se mi svěřovala s velice svejma intimníma věcma, třeba zrovna kterej kluk se jí líbí nebo kterýmu klukovi se zase líbí ona. Jo, říkala mi, že je prostě šťastná, že je nejvíce holek nejlepší kamarádka.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Jak byste popsal Soňu? Jaká byla holka?
Petr HROMADA, trenér: Velmi živá. Velmi živé dítě to bylo, ale nechalo se ukočírovat. I teda už kolikrát jsem jí řek, když jsme tady něco dělali, říkám: „Hele, Soňo, nech toho a mazej.“ Tak se sebrala a šla. To bylo v pohodě.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Soňa chtěla jezdit. I vlastně ten den před smrtí mi říkala, kdy už bude chovatelskej den v Rakovníku, že už zase chce nacvičovat Voltyš, protože už se těšila na to svoje veřejný vystoupení. A ona měla ráda popularitu, že zase bude v novinách. Říkala mi, že málokterá její vrstevnice je prostě tak často v novinách, že jako jí to těší, ta popularita a že už bysme měli začít trénovat, abysme to všechno stihli.
Malvína MELČOVÁ, babička: Pořád byla v budoucnosti. Vždyť ji čekaly samý pěkný věci a vo těch ona mluvila. To byly věci, který, kterýma žila. Takže naprosto nechápu, že by všecko najednou odvrhla, nechala tam stát kolečko na dvoře a běžela se rychle oběsit lankem, který nevím, kde by byla sebrala.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Ocelovým.
Malvína MELČOVÁ, babička: Ocelovým lankem ještě ke všemu. Takovým nástrojem profesionálního zabíječe, že?
Radek HROMUŠKO, redaktor: Je na jedenáctiletém dítěti to trauma, které vede k sebevraždě, která se má stát nebo stane se, je to rozpoznatelné? Je to markantní?
Jeroným KLIMEŠ, psycholog: No, měly by tam být varovné známky. Například to dítě by mělo být pomlklé nebo smutné nebo nápadně nějaká změna chování. A samozřejmě ten čin, i když by to byla impulzivní sebevražda, tak vyžaduje nějakou přípravu. To dítě se musí někde inspirovat, musí najít návod k tomu chování.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Pane Hromada, vy jste byl poslední, kdo mluvil s malou Soňou. Je to tak?
Petr HROMADA, trenér: No, dá se to tak říct, že jsem byl poslední. Tady jsme jako se bavili spolu, ještě mně Soňa říkala, že jí máma obstará jinýho koně, abysme mohli na jaře fest trénovat, protože chtěla začít ve stopách svý matky jezdit military. No, a byla taková veselá, jo, normální jako. Nebylo na ní vidět nic, že by chtěla dělat nějaký alutrie.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Nenechala žádný dopis na rozloučenou, což je u ní hodně divný. Ona veškerý věci prostě, který nám chtěla sdělit, psala na kousky papíru nebo prostě i když jenom odbíhala do školy, tak se loučila aspoň třikrát. Jo, ještě u dveří vždycky volala „mami, ahoj“. Kteroukoli prostě hloupost, všecko mi napsala. Nemám důvod si myslet, že ona by to udělala dobrovolně a schválně, že by prostě měla takový problém, s kterým by se nám nejbližším vlastně svým nesvěřila a že by to vyřešila tímhle stylem.
Jeroným KLIMEŠ, psycholog: Ta holčička by už mnohokrát měla v anamnéze nebo několikrát by se tam muselo objevit, že si s touhletou myšlenkou zahrávala, že by měla věty třeba, jako je „já asi tady nemám být“ nebo „nikdo o mě nestojí“ nebo nějaký takovýhle výroky, které by nasvědčovaly o tom, že uvažuje o té vlastní smrti.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Indicií, že se nejedná o sebevraždu, je celá řada, ale policie se podle všeho držela své původní vyšetřovací verze, tedy sebevraždy.
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Na základě jednak tedy prvotního ohledání těla zemřelé Soničky, na základě teda provedené soudní pitvy a vyjádření teda znalců z oboru soudního lékařství zatím nemáme jedinou indicii, která by nasvědčovala tomu, že by tam byla na té její smrti účast jiné osoby. Nicméně neříkáme, že je toto stoprocentní závěr, a znovu zdůrazňuji, že vlastně to šetření probíhá.
Malvína MELČOVÁ, babička: Nevěřím, naprosto nevěřím ve variantu sebevraždy. Musela by to bejt nějaká snad okamžitá nějaká momentální intuice nebo inspirace, která by ji k tomu přivedla, ale nikdy takovýho nic podobnýho se nedělo u ní. Nikdy ne. Nevím, co by to bylo za případ, který by ji k takovýhle věci přinutil a ještě tím způsobem, jak se to stalo.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Hrála si, hrála si prostě různejma způsobama, jo, vymejšleli x nesmyslnejch prostě her, jo, ale že by to dělala takhle nebezpečně, když vedle tam vlastně kousek v tý dílně visel provaz … Takovejhle provaz si myslím, že na demonstraci sebevraždy by byl mnohem určitě účinnější, kdyby chtěla třeba tu sestru vystrašit nějak.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: No, nebo jí podjely nohy nebo prostě neumíme si to vysvětlit, no.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Dobře, ale proč by to zkoušela, zvlášť když jí bolela levá ruka?
Soňa KRUPKOVÁ, matka:To nevíme, to prostě nikdo neví. Máte znehybněný tyhle tři prsty, obvaz se vám motá do lanka prostě, jsou s tím docela problémy si to takhle uvázat.
Radek HROMUŠKO, redaktorNašly se na lanku stopy toho obvazu, který měla v ten moment na sobě?
Radek HROMUŠKO, redaktor: Nepřipadá vám to zvláštní?
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Zvláštní to je, ale samozřejmě musíme vycházet z toho, že teda manipulovala dlaněmi, že jo. Ten obvaz v podstatě byl výš, až na zápěstí. Je otázka, na kolik ty mikročástice dokáží ulpět, nedokáží ulpět, že jo, pod jakým úhlem, jak byla prováděna manipulace, jaké bylo sevření.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Právě naše rekonstrukce nám ukázala, jak nepravděpodobná byla verze sebevraždy. Zaprvé Soňa neměla žádné dlouhodobé nebo bezprostřední trauma, které by na nápad, že spáchá sebevraždu, přivedlo. Za druhé, proč použila Soňa ocelové lanko? Na dvoře a ve stáji jsou daleko vhodnější pomůcky. Za třetí, kdyby si Soňa sama vázala uzel na lanku, pak by zcela jistě byly na lanku stopy obvazu, kterým měla stažené tři prsty levé ruky. Za čtvrté, chybí zpráva od Soni. Za páté, objevily se zprávy o podivných zraněních malé Soni.
Vladimír MELČ, dědeček: Já jsem si všimnul, že měla na čele škrábanec a měla i ucho mordovaný a modrý …
Radek HROMUŠKO, redaktor: Jak mordovaný? Jak byste mi to popsal?
Vladimír MELČ, dědeček: No, já to osobně neviděl, já to mám jenom když, než ji odvezli. A dozvěděl jsem se to až druhý den ráno, takže přesně nevím, jak to vypadalo. Ale všiml jsem si, když nám ji ukazovali ještě před tím aktem, že byla prostě napudrovaná a všiml jsem si toho na tom čele. Tak jsem se na to ptal.
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Pitevní zpráva, co se týká vlastně uší zemřelé Soničky, tak hovoří pouze o otvorech na náušničky. Na jednom uchu teda jedna, na druhém dvě. A samozřejmě teda hovoří o nějaké starší rance na čele. Ranka staršího data. Jinak prostě jiné zevní nějaké oděrky, hematomy a tak dále, nic takového tam nebylo.
Radek HROMUŠKO, redaktor: To znamená, tam jakoby žádný hematomy v oblasti uší, že by pachatel přetahoval, tam nic nebylo?
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Pitevní zpráva o tom, o tom nehovoří.
Vladimír MELČ, dědeček: On nebyl velkej, byl to takovej škrábanec drátem nebo …
Radek HROMUŠKO, redaktor: Nebo lankem.
Vladimír MELČ, dědeček: Co?
Radek HROMUŠKO, redaktor: Nebo lankem.
Vladimír MELČ, dědeček: Nebo lankem. Spíš na to lanko to vypadalo. A tak jsem si říkal, to nebylo žádný starý, protože ten den, ještě co se to stalo, byla u nás, seděla proti mně u stolu a neviděl jsem na ní nějaký zranění nebo něco takovýho.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Mělo smysl při ohledání místa činu zajišťovat, dejme tomu, otisky prstů z toho vozu nebo z toho vraku, z houpačky a podobně?
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Samozřejmě to, ten vrak toho vozu, kterej je odstavenej na dvoře, tak vlastně obsahuje na sobě otisky osob, které se pohybovaly na tom dvoře, ale víceméně expertiza z oboru daktyloskopie v podstatě zatím nebyla, nebyla prostě vyžadována.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Policie se tedy ani neobtěžovala vzít otisky prstů z vraku auta a stejně tak nezajistila ani další stopy z místa činu. Přitom matka malé Soni se na ně snažila policie upozorňovat. Marně. Policie dál šetřila smrt Soni jako případ sebevraždy. Podle svědectví Soniny sestry Zuzky bylo slyšet podivné šelesty z koruny stromu nedaleko místa činu přesně v momentu, kdy Zuzka Soňu našla oběšenou na houpačce.
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Jak jsme to tady tak prohlíželi všemožně, tak jsem vlastně zjistili, že na týhle větvi sousedící se sousedním pozemkem je ulomená tadyta jedna větvička, jo, tak jsme přemejšleli, jestli by nebylo možný, aby tudy prostě někdo skočil k sousedům dolů. No, a když jsme se dívali do trávy na tý druhý straně, tak jsme opravdu tam viděli jakoby samostatnou stopu nikde nenavazující a vedoucí odsud jako směrem pryč.
Radek HROMUŠKO, redaktor: A vy jste na to upozornila policii?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Upozorňovala jsem na to policii.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Policie přišla udělat otisk nebo něco?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Ne, nic.
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Objevilo se tam nějaké šustění větviček a tak podobně, ale samozřejmě to je otázka. V té tmě to může způsobit cokoli.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Která ta větvička měla být ulomená?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Tady od vás vlevo.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Tady ta?
oňa KRUPKOVÁ, matka: Ne … No, držel jste ji správně v ruce, tamtu, a ten konec jako tý malý. To je čerstvě ulomený.
Radek HROMUŠKO, redaktor: To vypadá jako čerstvě ulomená větev. Tady nikdo opravdu mohl sedět a měl výhled na místo činu. Když to řeknu tak, pokud někdo skočil, tak mohl tuhle větev, když se vo ni opře, využít jenom jako opěrku a ta se pod ním prolomila. Ta větev leží dole. A pak mohl skočit jedině na to jedno místo, jak jste udávala, kde, kde byla ta stopa.
Soňa KRUPKOVÁ, matkaTa byla přesně pod tou větví.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Přesně pod tou větví, no.
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: Během toho ohledání vlastně nebyly zajištěny žádné trasologické stopy, že by se tam pohybovala prostě jiná osoba než ty domácí osoby. Zatím není tam prostě indicie k tomu, že by, že by …
Radek HROMUŠKO, redaktor: To bylo jenom svědectví o tom, že tam stopa za tím plotem byla. Druhý den ta stopa nebyla zajištěna. Já jsem si na ten strom vylezl, díval jsem se v podstatě na to místo činu. Pravdou pro mě je, že to je jedno z míst, kudy by pachatel mohl utéct. A pravdou taky je, že tam opravdu je čerstvý zlom.
René ČERNÝ, mluvčí Policie ČR Rakovník: My tady zase, stejně jako kdybychom hledali motiv té sebevraždy, tak ještě hůře se nám bude hledat motiv, kdo by měl zájem prostě vlastně spáchat takovýto čin.
Radek HROMUŠKO, redaktor: Máte nějaké konkrétní podezření?
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Konkrétní podezření … Je to jako velice vážná věc někoho obvinit, ale myslím si, že by to musel udělat jedině někdo, kdo to tu perfektně zná a kdo zná nebo koho perfektně znala malá Soňa.
Radek HROMUŠKO, redaktor:
Policie těžko vysvětlí, proč nezajistila všechny stopy z místa činu, tedy otisky prstů, otisky stop, na které upozornila matka, a proč nevyžádala znalecké posudky, které by mohly vnést světlo do celého případu. Právě proto je možné, že už nikdy nezjistíme, jak malá Soňa zemřela. Není možné vyloučit ani jednu variantu, ale sebevražda nebo dětská hra jsou verze, které vypadají jako velmi nepravděpodobné.
Vy teď děláte pro malou Soňu tu poslední službu, křížek na hrob.
Vladimír MELČ, dědeček: No, nikdy jsem se toho nenadál, že to bude …
Radek HROMUŠKO, redaktor: Chybí ti Soňa dneska?
Zuzana KRUPKOVÁ, sestra: Hrozně moc úplně. Prostě, ty jo, na všechno, co jste spolu, co jsme spolu dělaly, tak vždycky, ty jo, pořád na ni vzpomínám, no. Všude prostě ji furt vidím úplně všude a …
Soňa KRUPKOVÁ, matka: Já jsem se s ní v podstatě nerozloučila doteďka. Já mám pořád tři děti, akorát to jedno je mrtvý.
