Prsty ve větru 1. díl a Prsty ve větru 2. díl
PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.
číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700
IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005
BIC: BA CX CZ PP
Stav účtu: 2 100 Kč (to já kvůli finančnímu úřadu)
Investováno: 2 100 Kč
Díra byla vyhloubena a kaluž krve vedle mrtvého Erwína začala zamrzat. Všude kolem jezdí vozy a na západě začala šednout obloha. přicházela pomalu tma. Olga něco hledala ve voze a děti jí z vozu pozorují.
Chlad jakpoby posílal pozdravy od nedalekých Mazurských jezer. Olga vzpomínala, jak jednou byla u nich celé prázdniny. Bratranec jí sem vzal ne prázdniny. Sloužila mu od raného dětství a on jí dal ty jediné prázdniny. Tehdy tady bylo krásně.
Dnes jsou tu pole posetá mrtvými.
Olga se na moment zastavila a zadívala se na děti. I Ľoňka byl milovaný. Hlavně otec byl na něj hodný. Pořád si s ním hrál. Erwín vydržel hodiny pozorovat syna , jak maluje a jakoby na revanš Ľoňka sledoval svého otce na rybářské stezce. Malý nezbedný syn často utíkal k otci na místní říčku, co se klikatila mezi poli.
Saša byla jak hromádka neštěstí. Pořád nechápala, co se děje. Přeběhla vůz a mamku v tom večerním chladu objala.
„Co budeme dělat maminko,“ zašeptala a objala matku těsněji.
Olga ji také objala, ale pak se beze slova vykroutila z toho láskyplného sevření. Položila Sašce ukazováček na ústa a druhou rukou ji pohladila.
„Saško, připrav nám tady spaní. Víš jak? Položíš ty houně na zem a na ně díš ten dlouhý plášť a na přikrytí si každý vezme jeden z těch kabátů. Už je stejně nebudeme potřebovat.“ V chladnoucím vzduchu se poprvé objevil typicky tiše ironický úsměv. Usmála se, i když neměla proč.
Ľoňka seskočil z vozu a poklekl u mrtvoly svého otce. Bál se ho dotnout, ale nakonec váhající ruka klesla na bujnou otcovu kštici, která byla nestříhaná už opravdu dlouho. Chlapec něžně mrtvého otce hladil po vlasech. V chřadnoucím světle nebyla jeho zranění vidět a kaluž krve ztratila svou barvu a hladina začala pomalu zamrzat.
Chlapec se pak pomalu zvedl a s pohledem zapíchnutým do otce pomalu obešel vůz k matce, která vzadu rovnala věci.
„Maminko, co děláš?“ Začal vyzvídat malý Loňka.
Olga balila věci do třech úhledných batohů. Ľoňka stále pozoroval otce, ale jeho ruka už obepínala matku a ta přestala s balením a chlapce pohladila.
„Maminko, co děláš?“ Vyzvídal Ľoňka, který našel v ústech místo pro svůj palec.
„Balím věci, chlapče, balím věci.“ Matka pokračovala nerušeně dál v balení.
„A proč?“ Zašveholil téměř radostně syn. Ona se usmála a volnou rukou pohladila syna po vlasech.
Postavila batohy vedle sebe. Děti měly stejné, ale Sašky byl téměř přeplněný a Ľoňkův byl zase úhledně zabalený. Byl jako malý uzlíček plný emocí, které museli skrývat jestliže chtěli přežít.
„Utíkej za sestrou, dá ti kus čokolády.“ Snažila se matka svého syna odehnat, ale Saška věděla, že mu žádnou čokoládu dát nemůže a že bude stačit kus posledního chleba.
„A tatínek, víš tatínek s námi nepůjde.“ Tiše vyzvídal smutný syn. Matka přestala uklízet na voze a svůj pohyb zastavila téměř okamžitě. V prstech muchlala nějakou látku a očima se zadívala na ocelovou oblohu. Jakoby tam hledala svou odpověď. Čas se zastavil i vítr utichl. Olga pohledem sklouzla na Sašku. Ta se krčila v rohu u připraveného lůžka a pozorovala matku. Snad myslela na to jestli matka řekne pravdu nebo si vymyslí pohádku.
Ruka na Ľoňkově hlavě se zastavila a Olga vzala chlapce do náruče a zabořila svůj obličej do jeho špinavé košile. Matka se několikrát nadechla, jakoby jí synova vůně dodávala odvahu.
„Nepojede synu. Tatínek s námi nepojede.“ Dívala se matka synovi do očí. Ten měl takový zvídavý pohled. Jeho oči se ptaly dál.
„Ľoňko, tatínek s námi už nikdy nepojede. Ti muži co jsi dnes viděl, zabili tvého otce. Zbili ho a pak ho i zastřelili. Neumím si vymýšlet víš, ale pro tebe bude lepší, když to pochopíš.“ Přestala hladit jeho vlasy a ústy sklouzla k jeho čelu. Dlouze ho políbila, až synovi, který mezitím zavřel oči, vytryskly slzy. Objal matku a zabořil jí hlavu do sukně. Chtěl se schovat.
Dlouhou chvílí tam stáli a objímali se. Saška na ně koukala. Pomalu si lehla tak, aby matku se synem viděla a po tváři jí stékali slzy. Olga očima jakoby hledala nejvyššího pána a chtěla se zeptat: „Proč?“
Po dlouhé chvíli sevření povolilo a Ľoňka se utíkal schovat k Sašce pod kabáty. Schoval se a pevně sestru objal.
Olga se usmála. Všude bylo cítit napětí. Vozy kolem drkotaly a tísnivou situaci objala milosrdná tma.
Žena odtrhla své oči od plačících dětí a otočila se k nim zády. Několikrát vzlykla do dlaní a pak se naposled podívala k nebi.
Pomalu obešla vůz a naposled klekla k mrtvému muži. Políbila ho na nezraněnou část hlavy a pak sepjala ruce a tiše drmolila modlitbu do tmy a očima zabořenýma do nebe.
Vteřiny klidně ubíhaly a najednou se Olga přestala modlit a zvedla se. Byla sice hubená, ale její tělo bylo šlachovité a svaly zocelené prací na farmě. Erwínovo tělo otočila koleny k vozu a pak ho pomalu a něžně sunula do mělké díry, kde bude její muž na věky spát.
Tělo tiše sklouzlo po mazlavé hlíně do svého hrobu a Olga vzala do ruky první hrst hlíny a znovu se pomodlila. Hlína klouzala mezi prsty a její rty tiše odříkávaly modlitbu.
Pak vzala do ruky lopatu a pomalu muže zasypávala. Hlína po chvíli došla a na staré cestě byl jen malý hrbolek hrobu. Olga vzala připravené kamení a obkládala hro. Už neměla sílu plakat a ani se modlit. Pracovala tiše a soustředěně.
Za půl hodiny byl hrob obložený a žena sáhla na připravená dřeva. Složila z nich kříž, který upevňovala spojení dřev. Za pár minut se postavila a kříž zatloukla do země, tam,kde byla hlava jejího mrtvého muže.
Olga už neplakala a jen rozpustile zamávala muži poslední pozdrav.
Pokračování za pár dní…
PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.
číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700
IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005
BIC: BA CX CZ PP
Stav účtu: 2 100 Kč (to já kvůli finančnímu úřadu)
Investováno: 2 100 Kč
