Poslední dopis sériového vraha Postla

Z kriminalistické historie známe desítky „slavných“ případů, kdy sériový vrah překročil hranice všednosti a zešílel vražděním. I česká společnost si musí na takové případy zvyknout! Straka, Hojer jsou jen předkrmem, přichází lesní vrah Kalivoda a po něm Roman Postl. Bývalý celník, od 25 let invalida, který si odseděl deset let za první vraždu 17-ti letého mladíka 10 let.
 
Poslední známá fotografie sériového vraha Romana PostlaPoslední známá fotografie sériového vraha Romana Postla Archiv Deník Šíp
 
Jednoduše řečeno: Postl unikl systému! Nebo ještě jinak systém nebyl a není připraven se bránit tak manipulativním osobnostem typu Roman Postl. Na konci jeho cesty zůstalo pět obětí a jejich rodiny, které jen těžko najdou cestu zpět do „normálního“ života.
Na případu stále pracuji, ale v prvních týdnem jsem nechal udělat grafologický rozbor od grafoložky Šárky Lukešové a pak zajistil další výpovědi v případu. Moje práce nijak nesouvisela s prací policejní. Ve finále jsem se rozhodl a deník pro který jsem pracoval otiskl poslední dopis Romana Postla:
„Milá maminko, taťuldo.
Nechtěl jsem aby to tak skončilo, ale nemohu jinak. Mám vás opravdu rád a nevím, kde se něco pokazilo. Všechno kolem se změnilo a já to nechápu.
Taťuldo, já vím, budeš mi vyčítat, že jsem si tu pistoli schoval, ale já se jen snažil se z toho dostat. Ne, opravdu jsem nic neplánoval. Každý večer ve vězení se mi vracely ty moje záchvaty vzteku a chtěl jsem se vrátit domů, chtěl jsem být s vámi a ba-bičkou. Nemyslel jsem si, že to takhle skončí.
Když jsem spal první noc doma, byl jsem šťastný. Pak jsem se prošel po ulici a cítil jsem, jak se každý na mne dívá, jak každý ví, co jsem zač. Rval jsem se s tím a chtěl jsem tady být a být v klidu.
Mami, já jsem věděl, že mne kontroluješ a tvůj řád jsem dodržo-val. Když jsem poprvé po propuštění držel v ruce pistoli, byl jsem mimo. Ano, občas jsem fetoval. Pomáhalo mi to. Cítil jsem se lépe, chtěl jsem někam patřit. Tehdy poprvé jsem ji držel v ruce a vrátilo se to. Vzpomínám si na ten večer v Oseku. Nikdy jsem vám o tom neříkal, ale já věděl, že se to stane, že budu střílet. Byl jsem naštvaný na ty pitomce, co mne zmlátili a byl jsem naštva-ný i na sebe, že se nedokážu jim postavit. Mami, já chtěl tehdy střílet, ale v tom záchvatu se to zvrtlo a já zabil.
Teď je to jiné. Teď vím, že je konec. Sobectví Pavlíny jednoduše řečeno může zabíjet a já to chci skončit.
Nikam nepatřím a všechno, co jsem plánoval se zhroutilo.
Je konec!
Nevím, co se stane za pár dní . nevím, co se stane za hodinu. Snažil jsem v posledních týdnech i dnech o to, abych někam patřil. Abych patřil k někomu! Pavla byla moje a já byl šťastný. Moc šťastný. Byl jsem s ní a dodržoval i vaše podmínky. Plnil jsem přesně to, co každý po mě chtěl. Chodil jsem na obědy s Pavlou, vozil jsem ji do práce a pak na ni čekal.
Čekání, to je ten problém. Když jsem seděl v autě, tak jsem přemýšlel. Pavla měla práci a já ne. Pavla se zvedala z drog a já padal. Moc to bolelo a jediné co bylo, byly sny. Snil jsem často a chtěl jsem žít, tak aby to mělo smysl. Jenže ono to smysl ne-mělo a já to pochopil.
Pavla zmizela, všechny plány byly na nic. Zuřil jsem a schová-val. Snažil jsem se to překonat a nakonec jsem si ty náboje dal do pistole.
Ano, možná se teď na to, proč jsem to neotočil proti sobě? Nezvládl jsem to…
Měl jsem strach a také jsem to všechno kolem chtěl zastavit. Nenáviděl jsem sebe a všechno kolem. Všechno se to postavilo proti mně a já věděl, že chci a budu střílet.
Myslel jsem na Pavlu i na vás, ale já se bál, tak hrozně se bál. Snažil jsem se opravdu dlouho a pak jsem věděl, že je konec. Taťuldo, určitě mne budeš nenávidět, že jsem tak moc lhal, ale já jinak ani nemohl. Potřeboval jsem peníze, potřeboval jsem svobodu a chtěl jsem mít všechno hned. Ne, pro sebe ne. Pro všechny okolo i pro vás. Nemohl jsem takhle dál žít…
Všichni okolo vám budou říkat, že jsem bestie a asi mají pravdu. Jsem! Ta pistole byla chyba. Když jsem jí držel v ruce, tak to bylo příjemné. Byla moje, zbyla mi a já chtěl všechno okolo změnit. Nechtěl jsem tady zůstat a nechci do vězení. Stejně bych tam skončil.
Můj život neměl smysl… Hrál jsem jen hru, půjčoval si peníze od ukrajinské mafie , sledoval Pavlu, lhal jsem vám. Věděl jsem, že přijde konec.
Nikam jsem nepatřil a já všechno ztratil. Vy jste ty poslední, kteří mi zůstávají, ale já musím odejít.
Musím to skončit. Je pozdě, na všechno je pozdě…
Sbohem, skončilo to…
Roman“
Poznámka na závěr: Dopis není původní, ale byl zpracován přesně podle Postlových posledních SMS, které odeslal. Rodiče Romana Postla i jeho přítelkyně souhlasí s jeho obsahem i formou.
Ano, Postl je vrah, který unikl systému.
Ano, Postl vyšel z basy a chtěl vraždit!
A teď, co s tím?
Děkuji svému deníku, že mi dovolil text publikovat na svém blogu a ještě drobnost na závěr: Jsem rád, že pracuji pro lidi, kteří umí přemýšlet a je jedno, jestli o těch novinách říkáme, že jsou soft nebo hard bulvár.
V Čechách jsou jen dva typy médií – ty na vzestupu a ty na prodej!

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *