Ten, kdo mne nezná si myslí, že mám jednoduchý život a všechno ve mně je podmíněné chvilkovým prožitkem. Ano, možná, že to tak vypadá, ale není to tak pokaždé.
Autorka: Šárka J.
Vím, že já i můj život připomíná katastrofu. Mám dluhy, nemám pořádné bydlení, přišla jsem o děti, jsem bývalá feťačka i alkoholička a výběr mých partnerů byl o momentálních rozhodnutích. Opravdu jsem dělala chyby a když někdo ze sociálky dostane do ruky můj příběh, nechápe jak můžu takhle žít.
Jenomže přijde večer a já si tady v léčebně lehnu do postele, tak sním jako každý člověk. V prvních minutách myslím na nový byt, který bych chtěla. Nový nemyslím nový, ale takový byt, kde nebudu mít problémy s majitelkou, kam nebudou chodit exekutoři, kde budu mít všechny své děti, kde bude i spolehlivý partner. Dneska mu říkejme klidně Zdeněk. Před usnutím mívám takovou něžnou náladu.
V kuchyni mám plovoucí podlahu, jakou jsem viděla u kamarádky. Plastová okna a funkční topení. Ráda si do vany napouštím horkou vodu a pak v ní ležím hodinu. Zapálím si cigaretu a pustím muziku. Mám ráda takovou tu taneční. Tiše si broukám melodii a pozoruji šedavý dým cigarety jak se vznáší nad vodou, kde se míchá s vodní párou, která se v koupelně vznáší úplně všude.
Možná si myslíte, že nemyslím na děti. Doopravdy si myslím, tedy cítím, že jsem péči i jejich život zanedbala. Když jsem se nastřelila nebo opila, tak jsem ani nevařila. Faktem je i to, že mne děti v momentech opilosti viděly a pravda je i to, že jsem se s přítelem často hádala a byly to hádky, kdy opravdu šlo o život.
Jenomže dneska píšu o snech, takže mám takový sen, že vidím všechny své děti vedle sebe a když říkám všechny, tak úplně všechny tedy Kvída, Láďu a Oskara. Ráno je vyprovodím do školy a pak jdu do práce. Dělám v zahradnictví kousek od bytu a mám tu práci ráda. Dělávám sama ve skleníku a šéfová je na mě hrozně hodná.
Odpoledne končím ve tři hodiny a doma něco dobrého uvařím. Dětem i mému Zdeňkovi opravdu chutná moje kuře na smetaně s knedlíkem. Umím i domácí knedlíky, ale v tom snu máme knedlíky z jednoty. Všichni sedíme u stolu a smějeme se. Ve svém snu se totiž směju pořád.
Šestiletý Oskar si mi po večeři sedne na klín. Cítím se najednou skvěle a Zdeněk s Kvídem se postará o mytí nádobí. Pak vytáhneme Play station a hrajeme hry na televizi. Mám hrozně ráda tenis. Všichni mě poráží, ale já se aspoň hejbu a cvičim. Naprosto skvělá je pak hra kde se tancuje na takových značkách. To občas nestíham, ale jinak jsem docela dobrá.
A večer.
Já a Zdeněk ležíme vedle sebe v posteli. Mám ráda divoká obejmutí, ale pak roztaju příteli v náručí a potom usínáme a necháme si zdát krásné sny.
Možná si řeknete, že na to nemám, že jsem všechny šance propásla, že už mi ujel vlak, že jsem opravdový lůzr, kterej nic nedokáže, že prostě nemám naději se zvednout ze dna.
Dno ano tohle co prožívám je absolutní dno. Přišla jsem o děti, v hlavně mi krouží divoké vzpomínky na nesmyslné hádky a násilí. Vlastně ani nevím, proč se to dělo. Měla jsem opravdový strach a jak šel den za dnem, jsem se opravdu bála o děti i o sebe.
Já vím, že se na mě díváte a říkáte si: „Jak jen takhle můžu žít…“Ale já mám nárok nejen na život, ale i na své malinkaté štěstí. Možná si myslíte, že od teď budu dělat takovou turistiku po léčebnách a zcela jistě si myslíte, že je lepší když jsou moje děti v ústavech.
Nevím, sama tápu, hledám se. Tady v léčebně jsem proto, abych svůj život změnila. Zatím jsem zvládla se zbavit drog´a nebylo to jednoduché. Měla jsem tehdy i strach z přítele, který mne ničil a já jsem dnes šťastná, že jsem se ho zbavila.
Dnes jsem v situaci,kdy mne majitelka bytu chce vyhodit. Zatím platím jak se dá, ale za měsíc asi skončím na ulici a bez dětí. Z toho mám strach, ale naději vidím právě ve své léčbě alkoholismu.
A jak to mám, jak sama sebe vidím za dva měsíce.
Léčbu chci dokončit. Snažím se plnit program, snažím se být příjemná na všechny, i když mne některé poznámky opravdu mrzí. Já se neumím moc bránit. Každý si myslí, že jsem tvrdá a jednají se mnou jako s tvrdou ženskou, ale opak je pravdou, ale nedávám to moc najevo.
A já se chci léčit. Chci ještě zabojovat o své děti a k tomu musím tuto léčbu dokončit. V průběhu léčby se pokusím přihlásit do Budějic do chráněného bydlení a tam se chci dát do kupy.
Nemám strach z toho, že bych to nezvládla. Jediné čeho se bojím, že se ke mně bude chtít vrátit bývalý přítel. Nevím jestli to budu chtít a nevím jestli on chce mě.
Víte, je to jako ruleta a já vsadila sebe samu a kulička se točí, já ji pozoruji a nesmím udělat nic špatně. Já prostě jen doufám, že kulička trefí mou vsazenou barvu a já možná poprvé v životě dokážu naplnit vlastní sen.
