Nemám nic proti manželství, ale podle mne je manželství prapůvodcem většiny zla. Ptáte se proč?
Většina nešťastných, je nešťastných právě kvůli kroužku na ruce. Ještě jsem snad nepotkal ženskou, která by po pěti letech chválila toho svého, a naopak. Ani nevím, v čem to vězí. Láska se tak nějak vytratí a zůstanou jen šrámy…
Dnešní den byl pro mne něčím zvláštní. Karolínu jsem vlastně neznal, a přesto mne pozvala na rande. Vlastně tomu říkala rande ona, já jen konstatoval, že do pizzerie na rohu opravdu, v sedm večer přijdu.
Měl jsem možná odmítnout, ale její hlas zněl tak naléhavě, až se mi svíralo hrdlo úzkostí. Její manžel Petr je kamarád. Už jsem ho dlouho neviděl. Odešel někam za moře a pak, když se vrátil, tak se věnoval jen svému hnízdečku lásky a na kamarády neměl čas.
Karolína byla jeho vyvolená a mě se zmocnil zvláštní pocit, že Petr leží rozčtvrcený někde v rohu zahrady nebo na dně nějaké přehrady s betonovou botou.
Minulý týden mne pozvali na večeři. Petr poskakoval a Karolína předváděla svou kreativitu v sekýrování. Petr navařil, uklidil a ona se tvářila společensky a sebejistě. Když jsem s ním seděl na balkóně, tak se jen uvolněné usmíval a popíjel víc než bylo zdrávo.
Když jsem konečně seděl v autě, raději jsem myslel na zítřejší uzávěrku a na kolegyni, která si zcela jistě na sebe vezme tričko s hlubokým výstřihem.
Karolína dnes přišla včas a byla krásná.
Ženy kamarádů bývají krásné. ale Karolína měla v sobě ještě něco navíc. Něco z vampa a něco z holčičky na nároží, která právě pláče nad prasklým balónkem. Své ochranitelské reflexy, tak typické pro muže středního věku, jsem raději nechal spát.
V letních šatech vynikala její postava s něžně ženským bříškem a ona se nádherně usmívala. Miluji ženy, které se umí smát. Přesto jsem měl pocit, že v místnosti je najednou o jednu kobru navíc. Na obraze nad její hlavou se totiž plazil had na jakési historické rekonstrukci Kleopatřiny sebevraždy.
„Je krásná, viď? Víš, co mám ráda na Kleopatře?“
Ani jsem netušil, ale co asi mohou mít ženy rády na Kleopatře?
„Že dosáhla všeho co chtěla?“ zkusil jsem to.
Usmála se a ukázala mi, že levé oko má malinko menší než pravé. Mívají to krásné ženy a já začal být hodně nervózní. Nemám rád osudové ženské a Karolína se jako osudová přinejmenším tvářila. Možná póza, možná lovecký reflex, ale zadíval jsem se do krbu, kde nic nehořelo a myslel na maminku. Pokaždé to pomáhalo.
Lehce usrkla aperitiv a zapálila si cigaretu. Žvatlala o práci, o domě a o rodině a já cítil, jak se nebezpečně přibližuje. Znal jsem ten tanec kolem ohně a věděl jsem, že plameny mne mohou spálit. Nesnáším ženské podprsenky zapomenuté v mé posteli a zvlášť nesnáším ty, které patří ženám mých kamarádů.
„Chci
se s tebou, Pavle, vyspat!“
Vypálila to na mě
najednou. Vyfoukl jsem kouř
do vzduchu a hledal v hlavě
slova. Tak tohle se mi ještě
nestalo. Ani ve snu plném zvrhlé erotiky bych si nepředstavoval,
že
se něco
takového může
stát, jenže
podvědomí
je svině.
„Víš, Petr mi nedává to, co potřebuju. Hodně se změnil. Ztratil místo a jediné, co chce, je mě ovládat, a to se nenechám.“
Jako bych byl hrdinou mexické telenovely. Nechtěl jsem řešit manželské půtky, ale teď jsem v tom byl až po krk. A řešit to ještě sexem s holkou mýho kamaráda.
„Karolíno, tebe neznám a Petr je kamarád! Žiješ s ním, vybrala sis ho, a tak co chceš po mně?“
Nechala si vínem lehce svlažit rty a zadívala se na mě. Možná mě chtěla svádět, nebo jenom naznačovala nevhodnost mé poslední věty.
„Kamarád taky rád, a hlavně, já si partnery vyhledávám mezi známými. Nerada se zaplétám!“
„A proč se s ním nerozvedeš?“
„Petr
odeěel
minulý týden za maminkou. To víš,
v mém věku
nemám moc času.
Chci si užít
těla,
sexu a hlavně
chci dítě.
Každým
dnem mi ubývají vajíčka.“
Šílená
Karolína si asi představovala,
že
ji přeberu
Petrovi a upletu si dítě?
Tak to bylo ještě
horší.
„Hele, já nejsem na manželství. Ono to u vás nějak neklapalo?“
„Tak to je hodně slabé slovo. Podívej se, je mi třicet pět a chci dítě. Malej odrůstá a Petr má prostě některé chyby, které nemůžu akceptovat.“
Podivně jistě mluvila. Měl jsem na chvilku takový pocit, že ho vykopla, ale pak mi to došlo. Karolína ho prostě vyštvala. Už jsem se nebavil. Měl jsem zvláštní pocit, že si chlapec chtěl ukousnout větší sousto, než na jaké stačil.
„To nemusíme rozebírat. Tobě účel dnešní schůzky připadá normální?“
„No jistě, vždyť jsem pořád krásná… a ty myslíš, že mám čas čekat, než se Petr zase vrátí a dá mi chvilky sexu?“
„A nechcete to vyřešit spolu?“
„Ne, už mě nepřitahuje!“
„A přitahoval tě někdy?“
„Vlastně nevím. Býval galantní a bojoval o mě, ale dneska… Je to pryč!“
Prostředníčkem si přejela okraj výstřihu a zamyslela se.
Nepřitahovala mne. Spíš jsem přemýšlel nad Petrem a jeho situací. Byl to nenapravitelný romantik. Teď jsem měl pocit, že mu život přichystá pořádnou lekci z partnerských vztahů.
„Takže ty jsi mě dneska pozvala za účelem lehce erotické schůzky s kamarádem tvého manžela?“
„Vlastně ano. Možná z toho bude víc…“
Teď jsem se zamyslel já. Zadíval jsem se na kobru na obraze a myslel na Kleopatru. Byla krásná i na malované rekonstrukci. Přemýšlel jsem i nad štěstím a láskou. Všechno mi najednou připadalo hloupé a směšné.
„Karolíno,
nevím, co jste si udělali,
ale já s tebou spát nebudu. Nejsem kretén …“
Karolína
se zatvářila
jako uštnutá
hadem.
Zaplatil jsem a odešel jsem z pizzerie.
V noci jsem zavolal na Petrův mobil. Byl hluchý, docela tísnivě hluchý.
