Já a alkohol – elaborát PL Lnáře 1.5.2018

Nová záležitost. Z pijáka se stává alkoholik dle jeho věku za různou dobu. U 15letého člověka je to cca. půl roku a více. U dospělého trvá vznik závislosti většinou roky (až pět let). Čím je tedy člověk mladší, tím vzniká závislost dříve. Osobně jsem se z fáze pijáka na alkoholika dostal někdo kolem 40-tého roku. Postupně jsem ztrácel pevné body v živě a tak stoupala spotřeba alkoholu. Vrcholem pak bylo vyhlášení insolnvence. Už jsem byl s alkoholem kamarád, ale před šesti lety začalo to nejdrsnější období.
U mladých lidí jde o prostředek záměrné intoxikace. Nejčastěji se opíjejí samovolně, ve skupině málokdy je alkohol podán mládeži dospělou osobou. Důvodem k pití alkoholu je nuda a nedostatek jiného využití času, též snaha zapadnout do kolektivu a vypadat dospěle. Této snaze odpovídá i snaha rozrušit své smysly jakoukoli zakázanou činností. Ta vzrušuje a alkohol je snadno po ruce. Stejně tak se dostávají do dosahu mladých i drogy, nejdříve ty lehké (marihuana) až po ty těžké (heroin, pervitin).

Počátek alkoholismu se dá se analogizovat se situací, kdy člověk hledá v alkoholu zdroj euforie– tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, vymanění se z kruhu každodenních problémů a duševního napětí. Člověk se sklenkou nebo láhví v ruce se často snaží zapomenout nebo hledá odvahu k nějakému kroku. Když si vzpomenu na počátky své závislosti, tak snaha o únik a uklidnění nervů byl jeden z hlavních důvodů mého pití.

Hledal jsem tak únik z problémů nejdříve v restauracích, kde jsem sedával sám u stolu a snažil se se mírně opít. Uklidňování jen zřídkakdy končilo opilostí, ale spotřeba alkoholu rostla. Postupem času jsem vysedávání v hospodě smíchal i s koupí alkoholu před a nebo po posezení. Býval jsem uzavřený a přemýšlivý, ale s postupem mého alkoholismu se začala každá myšlenka točit kolem smyslu mé existence.

Snaha hledat uvolnění v alkoholu může pramenit .z problémů ve vztahu, nebo v zaměstnání, velmi často také finanční problémy, pocit nezvládání svých denních povinností, pocit nespolehlivosti.Alkohol v těchto chvílích ulevuje a stává se berličkou. Ovšem berličkou, která nijak nepomáhá. Vše je právě naopak. Opilý člověk s problémy těžko hledá způsob, jak řešit problémy správně. Každé rozhodnutí posílené alkoholem bývá většinou špatné. Snaha začlenit se do společnosti a nepít je snahou marnou. Já jsem přestával s pitím téměř každý den a každý den jsem se zklamal a začal znovu pít.U žen může být podnětem pro počátky návyku syndrom opuštění hnízda, tj. při pocitu jakési nepotřebnosti v době, když děti odejdou z domu a bydlí mimo své mateřské bydliště. Dalším důvodem pak bývá ztráta partnera a marná snaha začlenit se do většinové společnosti po mateřské dovolené a nebo dlohodobé nemoci. Ztráta partnera pak dominuje v důvodech k pití. U žen většinou začíná popíjení doma, ve skrytu a sama. Nakonec to pokračuje i snahami o začlenění do společnosti, kdy se žena snaží nalézt nového partner v nevhodné společnosti.

Společným atributem pití u žen i mužů není jen deziluze ze sociální situace, ale i osamocenost a samota. Tento jmenovatel začíná být dominantní v průběhu času. Důvodem samoty je samozřejmě hlavně pití a popíjení nad normál a zároveň si pijan přeje zbavení samoty a proto pije. Cyklické jevy opakujících se vzorců chování pak můžene vidět hned několik.
Někdy lidé začnou pít, protože pije jejich partner nebo manžel (snaží se tak utéci od svého a partnerova problému, který nechce nebo nemá sílu situaci řešit). Jde o tzv. Koalkoholismus. Ten bývá často spojen s partnerskými krizemi a stoupáním spotřeby alkoholu obou partnerů. S růstem spotřeby pak roste i pocit odcizení. V některých případech je pití partnerů motivováno společnými zážitky. K alkoholismus pak bývá i prvním krokem ke vzájemnému odcizení.
Pijácká kariéra má čtyři jakási typická období nebo vývojové fáze. Každá z nich se projevuje několika typickými příznaky.
  1. počáteční stadium – piják poznal účinek alkoholu jako drogy. Má potřebu zvyšovat dávky alkoholu, aby se dostavily pocity dobré nálady. Alkohol mu „dává, ale nebere.“
  2. varovné stadium – častá podnapilost a opilost. Nikdo (ani piják, ani okolí) neodhadují nebezpečnost častého pití. Opilost je znovu a znovu. Pije častěji, přechází od méně koncentrovaných alkoholických nápojů (pivo a víno) k lihovinám. Zatím nemá okénka. Kdyby piják pil o samotě, byl by nápadný. To si uvědomuje. Hledá společníky se kterými pije a které v budoucnu pravděpodobně označí jako „špatnou společnost,“ která ho k pití přivedla. Já jsem nikdy společnost nevyhledával a v podstatě mne tato fáze minula. Nejsem moc společenský, ale pití v „hospodě“ pro mne znamenalo jen klidné popíjení ve známém prostředí. Popíjení doma o samotě mě netěšilo, ale doma už jsem popíjel zároveň s „hospodskou“ kariérou.
  3. rozhodné stadium – roste tolerance, jsou zde typická okénka(tím se odlišuje od předchozího stadia). Alkohol se dostává z periferie pozornosti do centra. Přestává ovládat alkohol, alkohol již ovládá jeho. Znovu a znovu slibuje sobě a svým blízkým (nejčastěji další den po tom co byl opilý), že již pít nebude a toto permanentně porušuje. Pokud však po delší dobu abstinuje, získá dojem, že ovládá pití. Stadium může to trvat týdny nebo měsíce. Neuvědomuje si, že vlivem častých a opakovaných dávek alkoholu se dostal jeho nervový systém do situace podobné té, kdy škrtnutím zápalky vybuchne celé skladiště trhavin. Pokud bude v tomto stadiu dále pít, jeho hranice se ztratí a už nepřestane.
  4. konečné stadium – mění se tolerance na alkohol – k dosažení opilosti potřebuje větší množství alkoholu, frekvence opilostí roste. Opíjí se „do němoty“ i při nevhodné příležitosti (pohřeb, posezení s rodinou). Pije i několik dní v kuse – tzv. tahy. Pije již od rána. Dostavuje se debakl: BEZ ALKOHOLU TO NEJDE A S ALKOHOLEM TAKÉ NE. Tím se uzavírá kruh a může zde pomoci jen psychiatr v protialkoholní léčebně nebo ambulantní středisko pro alkoholismus a toxikomanii (AT středisko). V tomto stadiu jsou také typické alkoholické psychózy (např. delirium tremens, Korsakovova psychóza ad.).
    Delirium tremens – latinsky „třesoucí šílenství“, volně přeloženo „šílenství s třesem“) nebo též alkoholové delirium je život ohrožující stav, který vzniká u alkoholiků při náhlém přerušení užívání alkoholu. Je nejtěžším stádiem abstinenčního syndromu, má 5–15% úmrtnost.[1] Toto delirium je též označováno jako alkoholická psychóza.[2] Velmi obdobné příznaky se objevují u rychlého vysazení benzodiazepinů a barbiturátů.
    Průběh je individuální, předchází mu predelirantní stav charakterizovaný pocením, nevolností, zrychlenou srdeční činností, nespavostí.
Pokud se nezasáhne včas, dochází k přechodu do deliria. Během deliria pacient mohutně halucinuje– může vidět různá malá zvířata (tzv. mikrozoopsie), často vykonává zažité, zautomatizované pohyby (např. řidiči z povolání řídí auto). Dostavuje se hrubý tremor(třes). V čase a prostoru je nepřesně orientován či vůbec neorientován, výrazná je porucha bezprostřední pamětia porucha konsolidace paměťových stop (tj. není schopen si zapamatovat nové údaje a události). Dochází k poruchám psychomotoriky– pacient je zvýšeně aktivní, neklidný, agresivní či naopak zcela klidný, utlumený. Toto se může celkem rychle měnit.
Nastávají poruchy emocí – může být nadnesená nálada, euforieči naopak úzkost či agrese. Mohou být přítomné bludy– např. pacient může být přesvědčen, že mu ostatní usilují o život. Může se objevit epileptickýzáchvat – křeče.
K ohrožení života dochází nejčastěji srdečním (arytmie) nebo dechovým selháním.[1]
Tento stav může trvat několik dní a končí hlubokým spánkem. Na proběhlý stav je amnézie.
Vzhledem k nespecifičnosti těchto příznaků je nutné i u prokázaných alkoholiků vyloučit jiné příčiny stavu, především sníženou hladinu cukru v krvi, poškození mozku úrazem nebo infekcí a další onemocnění. (Zdroj: Wikipedie).
Korsakův syndrom- Korsakovův syndrom je neuropsychiatrická klinická jednotka spojená s těžkou poruchou paměti, která souvisí zejména s alkoholismem– je typická pro chronické alkoholiky v pokročilých stádiích jejich závislosti. Jiný název pro tento stav je také Korsakovova psychóza.
Příčiny: Porucha mozkové činnosti je způsobena komplexním postižením mozku u alkoholika. Působící faktor je jednak přímý toxický účinek alkoholu na mozkovou tkáň, k tomu se musí přičíst nedostatek vitaminů (např. vitaminu B1) a živin při podvýživě. Jsou-li výrazněji poškozená játra (tj. těžší formy cirhózy), je mozek poškozován zplodinami metabolismu, které se v těle při nedostatečné detoxikační funkci jater hromadí.
Projevy: Korsakovův syndrom můžeme považovat za specifický typ alkoholové demence. Projevuje se narušením mozkových funkcí, demencía poruchou paměti. Postižený není schopen vstřebat nové informace a narušena je i jeho schopnost pamatovat si informace staré. Obvyklá je zmatenost v čase (pacient neurčí den, roční období ani rok), prostoru (pacient neví, kde je) a někdy i v osobě (pacient neurčí totožnost svojí nebo blízkých osob). Porucha paměti je částečně zastřena konfabulací, tj. alkoholiksi chybějící informace domýšlí. Porucha pamětiproto nemusí být na první pohled tak zřejmá. Náhled na poruchu vědomí je u pacienta minimální, o alkoholismu ani nemluvě. Korsakovův syndrom se často komibuje s příznaky Wernickeho encefalopatie. (Zdroj: http://www.stefajir.cz)
Sám jsem si prošel všemi fázemi alkoholismu s jedním rozdílem. Nikdy jsem nehledal společnost pijanů a nechtěl jsem sdílet své prožitky s okolím. Byl jsem osamocený pijan. Zvláštní, ale je to tak. Díky své práci i neurovnaným poměrům v osobním životě jsem často střídal bydliště a tak jsem měl snahu najít si v novém prostoru klidné místo k popíjení. Většinou jsem ho našel v hospodách a putykách, kde jsem věděl, že mne nikdo nebude hledat.
Před okolím jsem skrýval svůj alkoholismus. V podstatě jsem se snažil fungovat „normálně“, ale stávalo se, že jsem do práce přišel nesoustředěný a třesoucí se. Přesto dokud jsem zvládal práci, tak bylo cesty „zpět“. Jenže návštěvy hospod se staly každodení potřebou a moje soustředěnost na práci klesala.
Pracoval jsem na silných a emotivních tématech – vraždy, únosy, znásilnění a podobně. To mi dvakrát nepřidávalo a s rostoucím počtem reportáží rostl i pocit strachu a úzkosti. Ten jsem pociťoval každý den a ten se stával i důvodem k návštěvám hospod.
První dávky alkoholu přinášely uklidnění, ale na druhou stranu se stávalo, že jsem i po pijáckkém uklidnění nebyl schopen usnout. Léky na spaní, a benzodiazepinya barbiturátyjsem užíval, ale snažil jsem se je s alkoholem nekombinovat.
Neurol nebo lexaurin mne zklidňovaly, ale i přes opatrnost se stávalo, že došlo ke kombinaci léků s alkoholem, i když jsem se snažil je nekombinovat. Psychicky jsem snažil najít klid „v duši“, ale často se stávalo, že jsem z pracovního procesu vyypadl i na několik dní.
Zlom přišel až s rozvodem a partnerským soužitím se slečnou fyzioterapeutkou. Žil jsem na vesnici v klidném prostředí se skvělou partnerkou. Přesto jsem alkohol vyhledával a zklidňoval jsem jím problémy, které jsem musel řešit – rozvod, insolvence atd. Rozvod mne stál spoustu psychických sil. Jednání bylo rozděleno do třech sporů a soud tak trval více než dvě desítky stání u soudu.
Mezitím se objevily zdravotní problémy, zejména detekování Crohnovy choroby. Vyhlásil jsem na sebe insolvenci a zároveň jsem se stal invalidním důchodcem. Společensky jsem se od dění v oboru úplně distancoval a hledal jsem únik v alkoholu. Snaha o nalezení práce byla komplikovaná dostupností. Bydlel jsem na vesnici a jezdit každodenně do Prahy bylo velmi komplikované.
Nakonec jsem práci v Praze našel, ale vztah s fyzioterapeutkou vzal za své. Od fáze nepochopení jsme byly jen krok od fáze odcizení. Nakonec jsem se přesunul do malého pokoje a partnerku jsem téměř nepotkával. Přesto jsem byl i tak pro ni zátěží. Vše vyvrcholilo po letech rozchodem a mým návratem do Prahy.
Po zlomenině pátěře jsem se znovu učil chodit, ale cestu k alkoholu jsem si pokaždé našel. Už jsem byl závislý na pití a to se stalo mým průvodcem každodenními starostmi. Inwsolvence probíhala a samota zvyšovala mou spotřebu alkoholu.
Nauměl jsem se rozhodnout. S dětmi, které žily v Praze jsem se scházel, ale jako bych neslyšel jejich snahy o to abych problém s alkoholem řešil. Vše vyvrcholilo mým návratem do Karlových Varů. Má matka zemřela po dlouhé nemoci a já se utápěl v alkoholu. Teď už jsem se dostal na společenské dno, absolutní dno – tedy na ulici.
Teď už jsem musel řešit další problémy. Neměl jsem kde bydlet, insolvence nebyla ukončená, skončil jsem s prací a hledal jsem i cestu zpátky ke své rodině, tedy dětem a sestrám. Ti po smrti matky byli moji nejbližší.
S hospodami jsem skončil před čtyřmi lety, ale pití jsem nenechal. Pil jsem doma a sám. Používal jsem alkohol, jako prášek na spaní. Najednou se z jedné pijatiky stalo i několikadenní opíjení. A nakonec jsem prožil i první delirium tremens.
Rozhodl jsem se s pitím skoncovat. Insolvence skončila úspěšně, bydlení jsem našel a stejně tak jsem nacházel i společenské uplatnění. První fáze léčby začala úpravou psychiatrických léčiv, které jsem každodenně bral a v další fázi jsem přijal léčbu antabusem. Mé bažení po alkoholu se zmenšilo, ale nezmizelo. Vše začalo nanovo – nejdříve mírnou spotřebou a najednou jsem antabus i přepil.
Poslední kapkou pak bylo prožité delirium, které mne přesvědčilo, že léčbu nezvládnu sám. Obrátil jsem se na psychiatrii v Ostrově a prošel prvním detoxem.
Nakonec jsem souhlasil i s léčbou v léčebně a to hlavně díky výsledkům EET, které odhalilo poškození mozku a odhalená epileptická centra. Ano, prožil jsem několikrát i epileptické záchvaty aniž bych znal příčinu těchto záchvatů.
Tak probíhal můj život s alkoholem…

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *