Tak jak mne sžírala témata v televizi, tak mi Andrea připravila smutný život plný zklamání a já pil den ode dne víc. Jediné co mne drželo nad vodou byly mé děti a pozor i práce na kterou jsem se upnul.
Měl jsem pokoru před každýn příběhem a já jsem se příběhům opravdu věnoval. Když jsem natáčel, tak jsem nepil. Po natáčení už to bylp jiné a já se stal kvartálním pijákem.
Z ČT jsem odešel do TV Nova, ale tam jsem nebyl šťastný. Andrea začala pracovat také pro Novu, ale práci si neudržela. Těžkou manipulací mne donutila ke svatbě a já blbec se ženil podruhé v životě.
Práce byla v troskách a rodinný život také. Andrea často jezdila na Slovensko, což mne stálo hodně peněz já se během roku 2005 rozhodl vztah ukončit. U mamky jsem napsal další knihy a každý den jsem byl s dětmi.
Kniha „Nelítostně“ byla přijata jak kritikou, tak i čtenáři. Já se vrátil do Prahy a na pár měsíců jsem pracoval pro TV Prima. Nakonec jsem se rozhodl pro rehabilitační léčbu v rehabilitačním ústavu Kladruby.
Rozvod, který probíhal zároveň s mým odchodem z Prahy, byl těžkou ranou na mé sebevědomí. Soudní spory s Andreou trvaly několik a nakonec jsem musel vydržet celkem 29 soudních stání, ale na konci jsem byl svobodný.
V Kladrubech jsem se zamiloval do fyzioterapeutky Olinky. Vzath trval několik let, ale štěstní nepřinesl. Vrátil jsem se k natáčení pro ČT a doma jsem psal svůj první filmový scénář. Scénář vznikal ve spolupráci s Tomášem Hanákem a je myslím povedený.
V té době jsem už neudržitelně chlastal. Denně půl litr rumu nebo vodky. Na práci jsem se špatně soustředil a žil jsem v neustálém strachu a depresích. Ve chvilkách, kdy za mnou přijela Olinka nebo děti jsem se držel, ale když jsem zůstal sám, nastartoval se piják chlastu a vše bylo ztracené.
Z pomyslné skříně na mne padaly nezaplacené účty, které mi zůstaly z manželství a já žil ve strachu z exekutorů. Všechno dohromady jen umocňovalo mé pití. Ve vlašimské hospodě jsem sedával sám a pil jsem tvrdý alkohol. Lecky se stalo, že jsem spal opilý na zemi. Měl jsem výpadky paměti a neustálý strach. Pil jsem, abych ho utlumil. A to nešlo.
Vrátil jsem se do práce, pracoval jse VLP, a po domluvě s advokátkou jsem na sebe vyhlásil insolvenci. Bydlel jsem v domě kousek od Karlštějna a na čas mne práce i vztah uklidnily. Poiřád jsem pil, ale už jsem se neopíjel.
Nakonec jsme si s Olinkou vzali byt a já se nastěhoval k ní do Kladrub. Myslel jsem, že se zklidním jenže chyba lávky. Těsně po vyhlášení insolvence jsem změnil práci a během roku a půl jsem se zdravotně rozsypal. Crohnova choroba, fybromyalgie,m neuropatie, artroza, osteoporoza a další diagnózy ne mne vyskakovaly z lékařských spisů.
S dětmi jsem byl neustále v kontaktu, ale jejich návštěvy u mne byly jen sporadické. Ve vztahy se vyskytly trhliny až nakonec jsem bydlel v malém pokoji sám. Olinka obývala zbytek bytu a v podstatě jsme se v bytě nepotkávali. Opíjel jsem se pravidelně. Álkohol byl pro mne prášek na spaní. Na spaní, které jsem měl plné hrůzných obrazů
Olinka mne vystěhovala po 8 letém soužití. Zbavila se problému, tedy mého alkoholu i mne samotného. Vrátil jsem se do Prahy a našel si místo u hlídací agentury, která obsluhovala fakultní nemocnici v Praze.
