Intimní já a život aneb zpověď 3.díl

Matka byla s novým partnerem šťastná a já odjel na vojnu. S mamkou jsem vycházel výborně i když jsem se díky práci odstěhoval do Prahy. Sledovala mou kariéru a pomáhala mi před prvním i druhým rozvodem. Obě manželství mne připravila nejen o peníze, ale i o sebevědomí.
 
S mamkou jsem vycházel skvěla a ona mne podporovala v těžkých životních situacích. Byl jsem její údajně nejvíce oblíbený syn a to hlavně proto, že dalšího syna neměla.:o))
Mamka zemřela přesně před rokem. Zůstává ve mně její místo prázdné, naprosto prázdné.
Se sestrami jsem vždy vycházel výborně. Složité dětství nás vždy spojovalo. Já jsem brzy odjel na vojnu a domů jsem se už nevrátil. Sestry bydlely ve stejném městě jako mamka. O ní obě pečovaly výborně. Před osmi lety jsem se s Olčou pohádal a já jí urazil. Na tu situaci měl podle mne vliv i alkohol. Ve chvílích, kdy jsem pil neudržel jsem nervy na uzdě.
13. Napište o vlastní rodině, partnerství, dětech, přátelích, kterým důvěřujete? Popište vztah s nimi.
Dva roky vojny uběhly rychle a já zažíval zvláštní dramata i po vojně. Běhen tří let jsem přežil 12 autohaváriá, letící kliku od nabíjecí sestavy PLDVK, která trefila a vyrazila oko kolegovi stojícímu za mnou, přežil jsem i výbuch granátu vedle mé nohy a nakonec i střelbu do řídící věže z 20 mm kanónu Jednoduše řečeno život si se mnou zahrával a já jsem se rozhodl, že z armády odejdu v první možný moment. Psát jsem přestal už na vojně. Vnímal jsem, že psaní ovlivňuje mé podvědomí a já s tím tehdy neuměl pracovat. Neuměl jsem se tomu bránit.
17. listopad 1989 se tak stal přelomem a já ve své naivitě dokonce vystupoval na pódiích Občanských aktivit. V práci se situace komplikovala, ale nakonec i věrní komunisté tleskali Václavu Havlovi a já byl z průšvihu venku.
Od armády jsem odešel a našel jsem si budoucí ženu. Byla mladá a já byl rád, že mne vnímá a rozumí mi. Tehdy jsem se rozhodl s ní žít. Nebyla to sice láska jako trám, ale soužití nám vycházelo a já se cítil poprvé od odchodu z domova klidný.
Dva roky po svatbě se nám narodil syn Radek a za další rok a půl i dcera Jana, které přezdívám Panda. V rodině jsem si užíval klidu a pracovně se mi začalo dařit. Stal jsem se vedoucím ekonomického odboru u Celního úřadu. Po pěti letech jsem od celní správy odešel a nastoupil jsem na Úřad města Karlovy Vary jako vedoucí bytového odboru a odboru investic.
Doma jsem si užíval dětí a v práci jsem se dostával na vrchol. Manželka Lenka byla doma s dětmi a celé měsíce trávila na chatě v Děpoltovicích. Práce i rodina mne naplňovaly. Byl jsem šťastný.
V Karlových Varech jsem během dvou let postavil jako vedoucí projektů celkem 150 nových bytů. Získal pro město ocenění jako městský manažer roku 1999 od William Sutton trust z Velké Británie. Politika je ošemetná a já na vrcholu sil jsem byk donucen odejít ze svých funkcí. Najednou jsem byl bez práce a situace v rodině se začínala komplikovat.
Žena si při sekání vyrazila oko a já ji nechal odvést do nemocnice na, podle lékařů, experimentální zákrok. Musel jsem tehdy čtyřiadvacetileté ženě oznámit, že bude muset žít bez oka.
Jezdil jsem za Lenkou každý den a večer jsem pak uspával děti. Po týdnech napětí se ukázalo, že lékaři ženě oko zachránili. To drama nás odcizilo. Ještě dnes nechápu, jak se to mohlo stát, ale na konci 99 roku jsem zůstal sám bez práce.

Rodině jsem nechal vybavený byt a odešel jsem k matce. Musel jsem si najít práci a já se během prosince rozhodl odletět do Spojených států.  Bylo to v Becherově baru v Grandhotelu Pupp na narozeninách karlovarského senátora.

Můj bývalý šéf mi vysvětlil, že když jsem  nepodepsal přihlášku do strany, tak mi bude i Praha malá. Usmál jsem se a tiše prohlásil:“Letím na Floridu, v Palm beach mají růžovou policejní stanici a tu chci vidět.“ Usmíval jsem se a náměstek Malý jen zaskřípal zubama. Po letech se onen náměstek Malý dostal dokonce do celostátních zpráv, když údajně spáchal sebevraždu.

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *