Intimní já a život aneb zpověď 2.díl

Naše rodina byla hodně ovlivněná otcovým alkoholismem. Jak děti jsme se třásli strachem co se večer bude dít. Hádky rodičů byly každodenním úkazem. Já jsem se stal důvěrníkem matky, která se mnou sdílela emoce i strach. Snažil jsem se matku uklidnit, ale situace byla neudržitelná.
Otec chodil domůopilý každý den. Matka se s ním hádala a otec podivněmlčel. Často docházelo k domácímu násilí a já i sestry jsme bránili matku.
S ní jsem pak často večer sedával a ona se mnou situaci s otcem alkoholikem složitěrozebírala.
Otec byl o třináct let starší nežmá mamka. V tom jsem viděl jeden z důvodůhádek. Onen věkový rozdíl nemusel nic znamenat, ale otcovo pití užznamenalo hodně. Pil od rána. Nebýval agresivní, to ne, i kdyžsi vzpomínám, že mne jednou seřezal koženým vojenským páskem a pak uzamknul byt a chtěl se pověsit v kuchyni na jakýsi ventil, který jsme měli pod stropem. Uvázal provaz, udělal smyčku a navlékl si provaz na krk.
Možná jsem ho malinko sarkasticky provokoval prohlášením, že mu ten provaz stejněpraskne a pokus o sebevraždu mu nevyjde. Měl jsem pravdu. Provaz rupnul, v pokojíku plakala o sedm let mladší sestra Jiřina a otec ovšem situaci zdramatizoval.
Pustil na plné pecky plyn a lehl si s hlavou položenou a dvířka od trouby. Chtěl patrněčekat na smrt a já užnečekal na nic. Vzal jsem malou sestru a skočil jsem z okna.
Nemohl jsem ji tam přece nechat.
Štěstí bylo v tom, že jsme bydleli v přízemí a tak se nám nic nestalo. Doběhl jsem s Jiřinkou do restaurace, kde mamka pracovala jako pomocná kuchařka a té jsem lakonicky sdělil, že je možné to, že přijde o manžela a my děti o otce. Tedy pokud otec užnezastavil plyn nebo u nás náhodou někdo nezazvonil ve snaze přijít na to, kde uniká plyn.
Mamka situaci bravurnězvládla a za půl hodiny rozebírala hlídka SNB s otcem situaci s trávením se. Toho dne ovšem užnikdo u nás plyn nepouštěl, ale další den, kdy otec vystřízlivěl, jsme mu oznámil, že se mamka rozhodla pro rozvod a já tento nápad podporuji.
Otec byl zlomený!
Rozvod na sebe nenechal dlouho čekat a otec od nás odešel. V podstatěmi ho bylo i líto. Docela jsem mu rozuměl, ale jako dítějsem nechápal hloubku problémů.
Nikdy jsem si o tom s otcem nepromluvil i kdyžse po letech vypravil za mnou domů. Já byl ženatý a měl jsem malé děti. Přišel v doprovodu obsluhy z nedalekého hotelu. Zaplatil jsem za něj dlužnou útratu a pozval ho dál.
Užjsme neměli si o čem povídat. Dnes užvím, že jeho alkoholismus byl tak hluboký, že užvlastněs okolím nekomunikoval. Druhý den jsem ho doprovodil na nádraží, zaplatil mu lístek domůa jen zdálky pozoroval, jak otec z nádraží odchází a jde na „Horní“ nádraží, kde byl otevřený stánek s alkoholem. Tehdy jsem ho ještědoběhl a vrátil se s ním na nádraží, kde jsem v tichosti počkal ažotec nasedne do vlaku a odjede za babičkou na Šumavu.
Matka si krátce po rozvodu našla vztah a byla šťastná. Nevlastní otec se velmi rychle nastěhoval a zabral tak otcovo pozici. Sestry v prvních měsících nechtěly nevlastního otce přijmout, Ale časem se situace uklidnila a po letech žila naše rodina v klidu a pohodě.
Vzpomínám si ještěna jednu symbolickou situaci. Pracoval jsem tehdy jako vedoucí několika odborůna Úřaděměsta Karlovy Vary. Bylo mi osmadvacet a já se cítil na vrcholu sil. Jednou jsem byl na turnaji v bowlingu. Odběhl jsem si zapálit cigaretu ven. Posadil jsem se na lavičku a vypouštěl jsem dým do tmy.
Najednou jsem slyšel tiché kroky ve tmě. Nevěnoval jsem jim pozornost a ažpo chvilce jsem si všiml podivné postavy přede mnou. Ano, stál tam otec oblečený jako bezdomovec s příručním vozíkem s otevřenou taškou. Stál přede mnou a pozoroval mne. Já jsem se se strachem zadíval na tu postavu, ale do očí jsem se mu nepodíval. Zmizel jako pára nad hrncem a já běžel zaplatit útratu. Sedl jsem do auta a hledal ho po Karlových Varech. Užjsem ho nenašel.
Druhý den v neděli jsme dostali telegram, že otec zemřel. Prý přijel k babičce, posadil se do křesla a zemřel.

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *