Integrace bez legrace
Blbá židle a blbý den… Kolikrát už jsem seděl na horké židli, která měla utržené opěradlo. Prostě jiné nebylo a tentokrát bylo evidentní, že ani nebude. Pozice nepozice, funkce nefunkce.
Ta židle má utržené opěradlo a já se nemůžu opřít.
„Tak co máte k dnešní poradě?“
„Prosím, ta židle má utržené opěradlo.“
„Á, nová akvizice a má námět.“
„Já nemám námět, já jen, že ta židle má utržené opěradlo.“
Kolektiv kolegů mladších věkem, ale služebně starších mne přejel pohrdavým pohledem.
„Já myslím, že ta židle ještě plní svou funkci,“ zvedl ruku patolízal Lojza.
Já vlastně nevěděl, jestli je patolízal, ale tvářil se tak.
„Co myslíte, kolegové?“ hodil do placu tajemnou otázku ěéf.
Považoval jsem to za důkaz, že šéf opravdu myslí, a to bylo potěšitelné.
„Mno já, Karle, myslím, že záleží na úhlu pohledu. Já se například při práci neopírám, a tak myslím, že židle je plně funkční.“
„Na druhou stranu, Lenko, je důležité si uvědomit, že ne každý kolega je schopný pracovat bez opěradla, a tudíž mu může stávající konfigurace opravdu vadit,“ prohlásil šéf Karel na obranu druhého křídla.
„Pokud jde o mne,“ ozval se postarší zástupce Kamil, „tak mi vadí jen nedovařená rýže v Eurestu. Na židle kašlu, stejně lítam jak motorová myš.“
„Kamile, máš pravdu a víš, že si myslím, že by pro tebe nebylo špatné koupit koloběžku?“
„Kolegové, no tak nedělejme z toho kovbojku. Tady náš nový vznesl připomínku ke své židli, a tak to řešme.“
„Karle, náš nový na ní sedí hodinu. Ještě ani nevíme, jestli umí na ní sedět.“ Lenka silně přisolila a já se netrpělivě zavrtěl.
„Nicméně, Karle, myslím, že ta koloběžka by nebyla špatná.“
„Dobrá souhlasím, Kamile, objednej ji přes Petru a ať pro ni Pavel zajede po obědě do skladu.“
„Nicméně tady novej má pravdu. Jestli se na té židli nedá sedět, tak ji zrušme!“ prohlásil vedoucí úseku a já cítil, jak se stará židle malinko nahýbá.
„Ano, to by šlo, ale faktem je, že bychom museli přerozdělit jednotlivé pracovní náplně, protože ne každá židle je určená pro každého, že!“
„Karle, neblázni, lidi nestíhají.“ Kamil bránil svěj tým, a to je správné.
„V rámci efektivity bych mohla vzít část náplně Petry a pak zaskočit na ekonomickým za Kamila.“
„Chceš si polepšit, mrcho!“ vypadla z profesionálního kabátku Petra.
„Ale Petro, naopak, Lenka pomůže tobě a ty dostaneš prémie za její práci.“
„Kolegové, promiňte, ale jestli mohu…“ vmísil jsem se do porady.
„Jasně, mladej!“ zašveholil šéf Karel.
„Jen technická: nekritizoval jsem svou židli jako post, ale židli jako součást pracovního prostředí. Stejně tak myslím, že to byla jen poznámka, nikoliv námět k řešení.“
„Ano, ale jemnou kritikou jsi upozornil na systémovou chybu. Vždyť dodnes si nikdo nevšiml, že opěradlo je prasklé. Tudíž na té židli nikdo sedět nemusel a když na ní nikdo nemusel sedět, tak to znamená, že ta práce je zbyteěná. Navrhuji místo zrušit, s mladým se rozlouěit a židli vyhodit,“ ukázal se patolízal Lojza.
Karel souhlasil a Kamil se přidal. Lenka mi dala pusu a já cestou z práce židli vyhodil do popelnice.
Věřím, že na pracáku nemají prasklá opěradla.
