Těžko hledám slova, ale snad dopis zvládnu. Jediným cílem je snaha o pokrok individuální terapii. Chci se vyznat sám v sobě. Hledám cestu už řadu let a nevím kudy kam. Teď tady v léčbě jsem našel klid.
Pomohla mi redukce léků, pomohlo mi zázemí a samozřejmě i komunita. Na začátku jsem jen těžko hledal sám sebe.
Téma 1 – Já a komunita…
Jsem citlivý cynik. Svými sarkasmy nechci ubližovat, spíš jen hledám upřímnost a moje povaha jen testuje terén kolem sebe.
Stavím si kolem sebe zeď a schovávám se za sarkasmy. Mám více tváří a více poloh, snad jako každý.
Poloha nového člena komunity, zakřiknutého, mi od začátku neseděla,. Chtěl jsem upřímnou atmosféru plnou ironie, humoru a nadhledu. Moc se mi záměr nepovedl a komunita zvedla varovně prst. Respektuji ostatní a tak stahuji se ze světel reflektorů do svého světa. Tam nikoho nechci vtahovat.
Není to popření sama sebe, je to jen „jiná“ role nebo spíš jiná pozice. Hledám své místo, svůj prostor ve kterém budu žít, existovat, a to myslím i po návratu do reálného světa.
Téma 2 – Já a pití…
Nemám možnost volby pokud jde o pití. Jsem pevně rozhodnutý abstinovat do konce života. Nehledám jinou cestu. Kdybych to porušil riskuji už moc jak po zdravotní stránce, tak i po společenské a sociální.
Také nechci zklamat své děti, svou sestru a další pro mne velice důležité přátele. Pár mi jich ještě zbylo. :o)
Takže proč vlastně píšu tento dopis. Mám po pátečním hodnocení docela chaos v hlavě, ale jedno cítím – musím dokončit úspěšně léčbu, musím si správně nastavit doléčování, musím se psychicky stabilizovat a musím pečovat o své zázemí.
Měl jsem pocit, že musím napsat dopis zejména kvůli individuálu. Záleží mi na každém momentu našeho rozhovoru. Nechci vyvolávat špatné reakce, neumím se bavit o svých pocitech, nikdy jsem to nedělal. Mám tak problém si správně vyhodnotit vaše impulsy. Nepodléhám stereotypům a jasným vzorcům chování, jsem podivně nezařaditelný. Nechápu to, ale je to tak.
Téma 3 – Cíle léčby…
Musím si seřadit cíle léčby a věnovat se jejich plněním´(Vidíte, jak si hledám způsob.):
-
Celoživotní abstinence – v tomto cíli mám naprosto jasno. Musím jen vyřešit propady nálad a strach ze samoty.
-
Doléčování – Připravím si vhodnou formu doléčování. Myslím, že tam zařadím kombinaci návštěv psychiatra (antidepresiva a antabus), návštěva adiktoložky v Ostrově a jako poslední bod i návštěva psychologa (prozatím ještě nemám jméno).
-
Komunikace s rodinou – ta je v tuto chvíli bez problémů. Chci ji udržet na dobré úrovni. Budu k dětem i sestrám naprosto upřimný. Nebudu nic zastírat a budu naprosto otevřený.
-
Úprava podmínek ve kterých žiji – jen zútulnění bydlení, nákup nového povlečení.a oblečení. Chci se doma cítit bezpečně a pohodlně. Proto musím upravit
-
Najít si práci – Mám pocit, že potřebuji vnést do života řád a pravidelnost. Ano i to jsem si dal ze cíl léčby, případně doléčování…
Téma 4 – Zvraty v životě a jejich dopad na mou psychiku
V mém životě bylo opravdu řada klíčových momentů, které mne i dnes ovlivňují:
-
Neurovnané rodinné podmínky – otec alkoholik, matka bez vzdělání, ale pracovitá jako včelička; mladší sestry a odpovědnost za ně atd.
-
Domácí násilí a hádky rodičů – je to jen upřesnění bodu 1. S matkou jsem řešil její vztah s tátou téměř každodenně a musím prozradit, že jsem vždy byl pro razantní řešení, tedy rozvod a to, aby nás otec opustil, byť i nuceně. Na druhou stranu jsem mu rozuměl, neměl mé sympatie, ale já podivně chápal jeho situaci. Otec byl zlomený už před mým narozením. Pil a odcizoval se. Já se s ním cítil klidně i když jsem věděl, že o své situaci ví, ale nechce se o ní s nikým podělit. Byl podivně sám. Stejně osamocený jsem dnes já (ale možná přeháním).
-
Problémy ve škole
-
šikana ve škole – v kolektivech jsem vyvolával vždy rozporuplné reakce, v někom jsem dokonce probouzel i zuřivost, nerozuměl jsem tomu. V kolektivu jsem byl nevýrazný a ušlápnutý – proto jsem byl často terčem útoků. Vyčníval jsem jen v učení a to v češtině – sloh a v dějepise.
-
Učitelé – často jsem u nich vyvolával rozpory, na jednu stranu jsem byl trojkař a na druhou stranu jsem například v dějepise vykládal vyučovací hodiny sám už od páté třídy.
-
Pionýr – kam jsem nechodil a až do 6. třídy mi to procházelo. Pak jsem se na pionýru ukázal a zase jsem vyčníval – stal jsem se členem oddílové rady pak skupinové a nakonec kariéra splaskla potom, co mne policie odhalila jako fandu a přítele Jaroslava Foglara – kdyby to šlo tak by mi strana vzala i rodný list.
-
Střední škola – Mamka mne donutila jít na průmyslovku – komunisté mne nechtěli pustit na gymnázium a já průmyslovku nezvládl. Odešel jsem na učiliště a maturitu jsem si dodělal až na vojně. Více v životopise.
-
4. Lásky, dramata a manželství
31.srpen 1986 – havárie auta, kde jsem jel jako spolujezdec. Dva mrtví a já s pocitem viny. Karlovarské zázemí jsem ztratil a bylo mi lidmi vyhrožováno smrtí. Nebál jsem se a do Varů jsem se do společnosti vrátil.
-
-
12 autohavárií jako spolujezdec mezi lety 1986-1991
-
Vojna – omyl armády – sloužil jsem a nikdy jsem nebyl odveden.
-
Zuzana – komplikovaný vztah, který skončil odcizením.
-
Lenka a narození syna – S Lenkou nebylo manželství jednoduché. Hledal jsem si práci a snažil se s novou rodinou vyjít. Syn, který se narodil v roce 1993.….
-
Mimoděk mne napadá, že výčet těchto zlomů vlastně budu prezentovat při čtení životopisu a na individuálním posezení můžeme tyto body probrat. :o)
Proč o těchto zlomech mluvím? Nevím, kde se moje vědomí narušilo a zlomilo. Hledám anomálie, zvraty, špatná rozhodnutí a jsem zoufalý z prázdnoty kterou často nacházím. Nikdy jsem nechtěl žít prázdný život.
Právě proto mne překvapila závislost ve své nahotě. Podlehl jsem, ale už jsem byl oslabený nemocemi a dramaty svého života. V podstatě jsem nevědomky odstartoval likvidaci vlastního já a to důsledně.
Téma 5 – Vše je o hlavě…
Ano, sebevražda a pocit vlastní zbytečnosti. Nevycházelo to z konkrétní situace, ale ze samoty a pocitu vykořeněnosti. Zatímco v reálném životě jsem dělal vše správně (snažím se), tak ve světě s alkoholem jsem vše bral jako trest – tedy samotu i vykořeněnost. Často jsem lehce opilý listoval v kontaktech a hledal někoho s kým bych se mohl poradit, svěřit se nebo se upřímností osvobodit. Nakonec jsem usínal sám.
Já vím řeknete, že alkoholik bude hledat ve svých lžích tu nejpravděpodobnější aby si alibisticky vysvětlil své opilství.
To já nedělal a nedělám.
Jsem vinen! Nicméně ten sebevražedný cyklus musel někdy skončit a skončil minulý měsíc. Seděl jsem v temné místnosti a myslel na sebevraždu. Pil jsem čtyři dny a noci a nakonec jsem další čtyři dny za sebou hledal důvod proč žít a zároveň se soudil. Měl jsem pocit nebo snad i v sobě pochybnou jistotu, že šestou hodinu ranní nepřežiji…
…a přežil jsem, i když jsem nechápal proč. Nakonec jsem se sešel s dcerou a šel jsem s ní do restaurace kam jsem chodil na panáka (jednoho nebo dva dvojité). Dal jsem si colu a snažil se najít ve změti myšlenek aspoň jednu jasnou. Nebyl jsem opilý, pít jsem přestal před třemi dny, ale jazyk se mi motal a rty se klepaly v podivném vnitřním chaosu.
Dostal jsem ze sebe jen to, že se musím rozhodnout… ale nevěděl jsem jak a ani proč. Věděl jsem, že takhle to dál nejde a nakonec jsem se donutil jít za lékařem a požádat o detox. Cítil jsem, že už nemohu dál a musím něco razantního udělat.
Myslím si, že každá událost v mém životě mne formovala. Probíhal tak vývoj komplikovaného Homo sapiens sapiens. Tedy ten druh jsem snad trefil. Nelituji minulosti, vše je součástí komplexu událostí, které smíchané s masem a krví vytvářejí mou maličkost. Úkolem psaní i přemýšlení je hledání sebe sama v nějakém prostoru na našem světě.
Nerad dělám chyby a v podstatě je neopakuji. Možná i proto jsem napsal těchto pár stránek. Snad pochopíme oba dva hloubku upřímnosti se kterou jsem začal psát tento dopis.
Nehledám únik, hledám osobní spasení a naději, která mi vlije do žil zdravou krev. Chci si na nové cestě život užívat a ne ho jen protrpět..
Děkuji za trpělivost
Radek H.
