Deník ID 24.06.2020

Dnešek byl ve znamení naděje. Od ledna sháním práci, i když jsem ji sháněl i předtím. Brigáda v hotelu byla stejně nejistá jako byla a je nejistá ředitelka onoho Garni Spa Hotelu, který milují polští pracovníci pro jeho ceny.

Vím, že když pošlu někam CV, tak většinou zaujme, ale zároveň odradí. Podle střízlivě pojatého CV bych měl sedět někde v redakci jako šéf a řídit skupinu hladových novinářských vlků nebo žít z tantiém za vydané knihy a uvedené reportáže. Tak tohle by platilo někde na západě.

Tady jsem obyčejný invalidní důchodce hledající uplatnění.

Vzal jsem si k srdci pravidla o vyrovnaném rozpočtu a ten mám tak vyrovnaný, že když přijde důchod rozdám ho na mandatorní výdaje a ty drobné, které zbydou utratím za jídlo pro sebe a své kočky. Takže rozcupuji důchodového medvě tak týden po jeho obdržení.

Zbytek už je jen čirá improvizace. Sám ani nevím jak je možné, že přežiju, ale důchodový příjem mne naučil žít z mála.

Ano, ráno bylo plné naděje a tak jsem před pohovorem zajel na sociálku pro potvrzení, že jsem opravdu důchodce. Jsem rád, že toto funguje protože aspoň vím, kam patřím.

V Dalovicích, kde firma sídlí jsem čekal všechno, ale nečekal jsem moderní budovu, která stála na konci obce. Byl jsem příjemně překvapen i přijetím.

Jenže syn majitele byl plný rozpaků. Přečetl si můj životopis a vysvětlil mi, že mají chráněnou dílnu, kde se balí drogistické zboží (hlavou mi problesklo, že to bych zvládl) a nebo mají smlouvy na úklidy budov katastrálního úřadu a Úřadu práce v Sokolově. A to už jsem necítil nadějně.

Výsledkem bylo, mže vlastně neví co se mnou, ale že se zeptá otce, který je jednatelem firmy.

Takže práce u počítače, kterou jsem čekal, je v prachu.

Malinko zklamaný jsem se vrátil do města. Vyzvedl peníze ze složenky, která mi přišla. 200 Kč. Aspon něco…

V obchodě, kde jsem si kupoval „braníka“ si sáhnu do kapsy a nic. Peníze nikde. Prohledal jsem všechno a dvě stě prostě zmizelo.

Teď už jsem cítil přicházející splín.

Tak tenmto měsíc jsem mínus ztracené 2 stovky a ztracené klíče – škoda 1.400 Kč.

Vyrovnaný rozpočte sbohem. Jsem 16 stovek v mínusu.

Prostě skvělý den.

Autor: Radek

Jsem na už hezkých pár let. Psal jsem, natáčel reportáže a hlavně jsem žil. Byl jsem a jsem všude a rád. Kostějův svět je můj osobní web. Nemám žádné ambice. Mám jen chuť psát a dělit se o pocity, myšlenky i příběhy, které jsem ve svém životě potkal nebo mi brnkly o nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *