Sousedka Svatka, která je v podstatě nemohoucí mi vyjednala program zítřejšího dopoledne. Musím jít k jejímu lékaři pro jakési potvrzení, které potřebuje pro Úřad práce, který bude rozhodovat o tom jestli má nárok na příspěvek na péči. V duchu myslím na ty, kteří nemají servis jako Svatka. Jak to vyřizují oni.
Odpoledne bylo ve znamení marného rozesílání svého CV různým firmám, které hladají zaměstnance. Dělám to vlastně jen proto abych něco dělal. Úspěšnost tohoto konání se v podstatě rovná nule.
Uvědomuji si, že jsem vlastně bez kontaktů a na většinu různých zaměstnavatelů působím já i moje CV opravdu podivně.
Vyzvedl jsem si prádlo. Vyprané čisté a připravené k uložení. Místní bytečky jsou vlastně jednopokojové komůrky kam se pračka prostě nevejde. O větším bydlení vlastně nemohu ani uvažovat. Nebyl bych schopen složit akontaci a první nájem. Ale v okolí mám vyhlídnuto pár míst, kde se dá přespat pod širákem, kdybych o toto bydlení přišel.
Sousedovi, který je větší asociál než já dnes byla odpojena elektřina. Neplatil! Tuším, že neplatí ani nájem protože nemá z čeho. Toho čeká vystěhování v dohledné době. Není mu pomoci, nedávno si ho v poutech odvedla policie. Prý ukradl nějaké mobily z auta kurýrní služby a ty pak velmi nevýhodně prodal.
Celý dům je podivná složenina sociálních případů a příběhů lidí v zoufalých životních situacích. Nenechám se tím rozhodit a na večer chystám další, tentokrát veselejší psaní.
A pustím si film, nejlépe horor.
Nicméně v hlavě mi rezonuje myšlenka, že i tento den byl v podstatě zbytečný.
Nashle zítra…
