Mám zítra první pohovor a to doslova po pár měsících. CV jsem poslal dodatečně po telefonickém kontaktu, takže mají čas si to rozmyslet.
Ráno skočím do vany a obleču si „hodobóžovou“ košili. Musím udělat dobrý dojem. Budu vděčný i za práci za 10 tisíc, ale nechám se překvapit. Vím proč chtějí invalidu – stát jim můj mrzký plat vrátí, ale to není moje starost.
V sobotu jsem napsal email šéfovi všech sociálních služeb v Karlových Varech, že servíruje téměř bezmocným obyvatelům Domova s pečovatelskou službou blafy a ještě si za to počítá 100 korun babišovských. To nám otec Andrej nemusel zvedat důchody a mohl ty důchody vzít celé. Ta čočka s vejcem natvrdo je opravdu super.
Sousedka si objednala nealkoholické pivo. Konečně. Alkoholické bych po 30 letech braní Neurolu nekoupil. Tak mne napadá, že i doktoři berou místní DPS jako konečnou zastávku před LDN. Právě sousedce v době vrcholícího Coronaviru odmítl návštěvu s tím, že se nechce nakazit.
Podobný názor měla i hygienická služba, která tady testovala pečovatelky až na na konci krize. Asi jim končila využitelnost čínských testů.
Schránku na dopisy jsem po měsíci otevřel. Klíče jsem ztratil a i když jsem pojištěný, tak na výměnu zámků, byt, schránka, vchod, musím nashromáždit asi 1.400 Kč a to se zatím zdá být nemožné.
Holič, protože kadeřník by znělo podivně, který mne sestříhal jako obyvatele gulagu mi vstupuje do snů, ale vlasy rostou. Super.
Dnes jsem zaznamenal, že se premiér Andrej rozplývá nad částečným zatměním slunce. Ten chlap má ale starosti. Já si zase zhasínám v lednici protože tam není nic vidět.
A zítra vynesu odpadky, přísahám. Opravdu…
Hezký večer… A držte mi palce.
