Archiv rubriky: Dopisy Lauře

Příběhy mrtvého domu a láska

Ona

DRAMA: Na začátku jsem byl „JÁ“ a kolem všichni „OSTATNÍ“. Pak přišla „ONA“ a uchvátila „MNE“. „JÁ“ jsem se cítil ztracený v „NAŠICH“ myšlenkách. „ONA“ poodstoupila, ale dávala mi naději. V tu chvíli jsme byli „MY“.

Přišel „ON“ a „ONA“ se začala otáčet. Unikala a „JÁ“ „JÍ“ v dobré víře nechal svobodu. „JÁ“ jsem se před nikým netajil svými city.

„ON“ nebyl ani známý, ani kamarád a „ONA“ nebyla moje, ale naději mi „KDYSI“ dávala, ale „ON“ „JÍ“ byl najednou blíž. „ONA“se mi vzdalovala a „JÁ“ to neviděl. Pak „ONA“ odjela a „ON“ se mi ztratil z očí. „JÁ“ v ni docela věřil a „ONA“ nechtěla řešit lásku láskou.

Odstoupila úplně, ale „JÁ“ se snažil dát najevo city i kladné emoce, ale „ONA“ se cítila být nepřipravená na vztah. Mé „JÁ“ bylo osloveno „JÍM“. „ON“ mi sdělil, že po ní touží. Koukal jsem kolem „SEBE“ a viděl jsem „OSTATNÍ“ a „ONI“ to věděli.

„JÁ“ byl jediný, kdo nic nevěděl. „JÁ“ jsem asi blázen!!!“JÁ“ jsem se s „NÍ“ rozloučil a ustoupil „JIM“ z cesty. „ONA“ však prý lásku neslibovala ani „JEMU“ ani „MĚ“ a prý je to jen „NÁŠ“ boj.

Nechci „JI“ vidět, ale bolí to, a jsem omráčen samotou. Nechtěl jsem „JI“ nechat zmizet.

Podpora KS – Kostějova světa

Tak tento příspěvek nerad píšu. ale asi je to nutné. Potřebuji našetřit na tiskárnu , nový notebook, nový mobil s foťákem. Chci prostě pracovat na webu důsledně. Já budu na oplátku vylepšovat stránky a psát další příběhy.

Takže kdo chce psaní na Kostějově světě podpořit může poslat jakoukoli částku: 

PODPOŘTE AUTORA I PROJEKT Kostějův svět jakoukoli částkou.

číslo účtu Unicredit bank 1174457013/2700

IBAN: CZ20 2700 0000 0011 7445 7005

BIC: BA CX CZ PP

http://www.kostejuvsvet.com

Dopisy Lauře

Snad tisíckrát jsem začínal podobný dopis a nikdy jsem ho nedopsal. 
Těšil jsem se na to, až ho budeš číst. Vídával jsem tě v těch představách. Tvé velké oči kloužou po bílém papíře a já nervózní stojím za dveřmi a čekám první reakci. Dlouze se na mě podíváš, najednou ucítím na zádech studený čůrek potu.
Pak uděláš krok a ten rozhodne.
Buď mne políbíš nebo projdeš okolo a necháš mne stojícího v prázdné ulici.
Bojím se toho okamžiku a přitom si přeji, aby už byl za mnou. Kdo se bojí nesmí do lesa. A já se bojím toho okamžiku, kdy mi zmizíš za nejbližším rohem nebo prostě odejdeš, tedy tak jak jsi odešla v pátek. 
Klidně a rozhodně. 
Tehdy jsi mne poprvé políbila a věděla jsi, že o tom okamžiku sním a budu snít snad celý život.
Říkáš si, že ti dopis píše jen blázen, který byl soudy prohlášen nesvéprávným šílencem, který si nabíhá na ostrou dýku tvého pohledu a vůbec mu to nevadí! 
Ty mihotavé okamžiky pochybností a hledání sebe sama ve světě plném samoty. Absurdita osudu. Myslíš si, že se rád vzdávám, že nebojuji…

Dopisy Lauře II.

Možná si myslíš, že jsem bytostný romantik, který věří jen v lásku. Ano, jsem bytostný romantik a lásku nechám, ať mne přesvědčí sama. Já jen urovnávám podmínky, vyrovnávám bagrem povrch a pak budu čekám na to, co láska sama postaví.

Každý vztah je složitý, ale upřímnost a čistota jsou zárukou kvality.

Já tě a tvou přítomnost prožívám a cítím, kdy láska začíná i kdy láska končí. V našem případě je to opravdu složité. Dva bytostní tuláci, oba dva máme problémy s alkoholem a oba dva si projdeme léčením. Tedy pokud se štěstím léčbu dokončím. To víš mám už šest bodů a vypadám jako nenapravitelný kverulant. A samozřejmě musíš ještě i ty nějakou léčbu nastoupit. Věřím, že ji nejen nastoupíš, ale i dokončíš. Podmínky máme dnes opravdu mizerné, oba dva bojujeme se stejným nepřítelem a oba dva si procházíme krizí sebevědomí i krizí naprosto nových emocí.

Já sice podléhám něžným úkazům lásky, ale neumím tě sbalit, jako housky na krámě a obluzovat tě podivnými sliby. Vím a umím jen jedno – tedy projít s tebou bouřlivým počasím a bez ohledu na hromy, blesky, prožít s tebou smysluplný čas, který je vymezený naší touhou. Je to komplikované, ale jde to.

Zavři oči a nech mne ať hladím i skrytá místa. Ucítíš podivný klid i tajemné vzrušení a to je Zuzko láska. Taková, která má smysl pro nás oba. Vím, že dokážeme žít vedle sebe, respektovat se, milovat se… pohádat se a přesto k sobě najdeme cestu. Mám rád tvůj klid i úsměv. Když se na mne podíváš, usměješ se a zamrkáš očima, tak jsem ztracený a zoufale už nechci být sám.

Výchozí podmínky máme stejné. Nicméně já vnímám, že oba máme za sebou komplikované vztahy i komplikované životy. Oba jsme zranění minulostí a oba se s tím musíme vypořádat. Na cestě nebude rozhodovat o naší budoucnosti okolí, ale rozhodovat budeme my. Vlastně ty, protože já jsem submisivní LEV. Vidíš a jsi stejné znamení jako má matka a to byla panovačná PANNA. Myslím, že ty mi každé své rozhodnutí vysvětlíš. Mno, je to pár dní, kdy jsem tě už nechtěl vidět. Byl jsem zmatený, raněný a sám.

Pro mne je důležitá důvěra a cit. Doufám, že to máš stejné. Také jsem si nevybral vztah v situaci, kdy se léčím a slyším negativní ohlasy, abych se citově neangažoval. Rozumím těm hlasům, rozumím skeptikům, kteří vynáší soudy bez průzkumu terénu. Na druhou stranu je dost lásek, které tady vznikají a nejde ty vztahy jednoduše odsoudit. A víš co jim na ty hlasy a soudy řeknu: „Kdyby jste ji (myslím tebe) znali, pak pochopíte…! Ztratil jsem v minulosti hodně krve, ale všechny rány jsem si sám sešil, všechny jsou zacelené a já jsem tak otevřený nové lásce. Klidně projdu se svou průvodkyní tu nejdivočejší cestu, kterou nám osud připraví. „

Já se nebojím. Srdce rozhodlo za mne a já musím jít tou cestou, která připomíná horský výstup na osmitisícovku. Ano, vím, že ten souboj budu svádět i s tebou samotnou, s tvým strachem, který cítíš uvnitř. Často na něj myslím a víš proč. Je to jasné, já cítím ten strach podobně. Ano, pokud máš strachy a nezacelené rány, pak je dokážu vyléčit. Nejsem sice ranhojič, jsem jen obyčejný chlap plný citu, ale do boje s tvými větrnými mlýny jdu s hlavou nahoře.

Víš lásko, a promiň, že tě tak oslovuji. Cítím to tak a nechci se schovávat za formality, jsem prostě otevřený a vždy se k tobě budu chovat zamilovaně. Až se přestanu tak chovat, budu už mrtvý. Víš lásko, já nejsem hazardér, ale v našem případě neudržím své emoce. Neumím žít pragmaticky, nemám spočítané plusy a mínusy. Víš lásko, já vím jen, že jsem se zamiloval a není to poblouznění. Nejsou to rozdivočelé emoce. Dáváš mi smysl a proto budu bojovat až do konce.

 

Ano, vidím tě s dlouhým oštěpem stojící na bitevním poli. Vidím své znavené tělo i ránu v boku, ale budu ještě dýchat. Pak je jen na tobě, jestli mne necháš krvácet a zmizíš a nebo se ke mně skloníš a dáš mému životu smysl.

Chceš pokračování? Tedy chcete pokračování? Pokud ano, tak dejte souhlas do komentáře. 

 

Děkuji

Dopisy Lauře I.

Snad tisíckrát jsem začínal podobný dopis a nikdy jsem ho nedopsal. 
Těšil jsem se na to, až ho budeš číst. Vídával jsem tě v těch představách. Tvé velké oči kloužou po bílém papíře a já nervózní stojím za dveřmi a čekám první reakci. Dlouze se na mě podíváš, najednou ucítím na zádech studený čůrek potu.
Pak uděláš krok a ten rozhodne.
Buď mne políbíš nebo projdeš okolo a necháš mne stojícího v prázdné ulici.
Bojím se toho okamžiku a přitom si přeji, aby už byl za mnou. Kdo se bojí nesmí do lesa. A já se bojím toho okamžiku, kdy mi zmizíš za nejbližším rohem nebo prostě odejdeš, tedy tak jak jsi odešla v pátek. 
Klidně a rozhodně. 
Tehdy jsi mne poprvé políbila a věděla jsi, že o tom okamžiku sním a budu snít snad celý život.
Říkáš si, že ti dopis píše jen blázen, který byl soudy prohlášen nesvéprávným šílencem, který si nabíhá na ostrou dýku tvého pohledu a vůbec mu to nevadí! 
Ty mihotavé okamžiky pochybností a hledání sebe sama ve světě plném samoty. Absurdita osudu. Myslíš si, že se rád vzdávám, že nebojuji…
Chceš pokračování? Tedy chcete pokračování, pokud ano, tak dejte souhlas do komentáře. 
Děkuji